Archiv autora: admin

John Bruce Leonard: Na Památku Guillauma Faye

Několik slov k uctění života a díla Guillauma Faye.

Pravděpodobně pro žádného čtenáře Arktos Journal nebude novinkou, že včera 7. 3. 2019 podlehl Guillaume Faye po dlouhém boji rakovině v pokročilém stadiu.

Počet lidí ovlivněných jeho idejemi by určitě zahrnul všechna jména předních intelektuálů a aktivistů současné disidentské pravice; takový byl jeho vliv a taková je naše ztráta. Tato zpráva těžce zasáhla všechny, kteří se dnes hlásí k našemu hnutí, protože myslitelů, kteří dokážou uvažovat současně globálně i lokálně, v minulosti, budoucnosti i přítomnosti, teoreticky i prakticky, je zoufale málo. A i mezi nimi je jen málo těch, kteří oplývají takovou velkorysostí, jazykovou obratností a schopností předvídat jako právě Guillaume Faye. Jako bychom se všichni mrknutím oka stali slepějšími a hloupějšími, méně smělými, inovativními a trochu méně připravenými se vypořádat se záludnostmi zítřka. Celý příspěvek

Jim Saleam: K tradici novopravicového myšlení v Austrálii

Protože se dnes v Austrálii rozbíhá debata o idejích, obecně označovaných za „Evropskou Novou pravici“, je zcela na místě položit si otázku ohledně dějin novopravicové ideologie v Austrálii.

Jsou to dějiny poměrně rozsáhlé, byť i tak nezbytně zestručněné a najdou se v nich užitečné postřehy, načerpané z různých pokusů o adaptaci. Mnoho se o nich neví, přestože někteří z raných představitelů novopravicové doktríny dosud jsou mezi námi. V následujícím krátkém přehledu budu vycházet z toho, že čtenář je obeznámen se základy Nové pravice a není ho tak třeba do problematiky zasvěcovat od začátku. Tam, kde se v roli protagonisty vyskytne autor těchto řádek, o sobě budu hovořit ve třetí osobě. Celý příspěvek

Dominique Venner: Zen, Samurajský Étos a Smrt

V dávných dobách v Japonsku procházeli budoucí samurajové od ranného dětství přísnou výchovou, která je měla naučit perfektní sebekontrole. Jejich výcvik se skládal z výcviku bojových umění v souladu se zásadami Zenu, buddhistického směru, který fascinoval mnoho Evropanů. Ti si později do tohoto učení přidali vlastní esoterické interpretace, které byly často zavádějící a plné tajemně znějících, avšak prázdných slov, jako třeba: dech, osvícení, harmonie, vznešená pravda…. Celý příspěvek

Titáni jsou tu: Boj za podstatu

V současnosti můžeme najít jak knihy aktuální, tak i ty, jejichž čas teprve přijde. Myslím, že knihu „Boj za podstatu“ od Pierra Krebse, jež byla vydána v němčině a francouzštině v letech 1997 a 2001 by si měl každý přečíst právě teď, jelikož jsme se dočkali vynikajícího anglického překladu od dr. Alexandera Jacoba.

Dr. Pierre Krebs je francouzsko-německý filosof a spisovatel, který se společně s Alainem de Benoist stal zakladatelem think tanku, který se v pozdních 70. letech zapsal do povědomí pod francouzským akronymem GRECE (The Groupement de Recherches et d’Études pour la Civilisation Européenne), což byl první spolek takzvané evropské Nové pravice. Krebs se narodil v roce 1946 ve francouzském Alžírsku a vystudoval právnickou fakultu na univerzitě v Montpellieru, žurnalistickou školu a Školu pokročilých sociálních věd v Paříži. Je považován za jednoho z nejpřednějších expertů v historii studia skandinávských jazyků, hlavně staré severštiny. Také získal doktorát v oboru francouzské literatury z univerzity 12 Val de Marne v Paříži. Účastnil se mnoha konferencí a vydal několik knih v oblasti filosofie literatury a metapolitiky. Celý příspěvek

Recenze knihy Guillaume Fayeho Sex a deviace

Současnou západní společností obchází strašidlo – strašidlo sexu.“

Guillaume Faye, Sexe et Dévoiement, anglicky Sex and Deviance, Arktos Media, 2014

Sex se jako červená nit vine celou naší existencí, přesto se o něm po drtivou většinu trvání západních dějin příliš nediskutovalo, i když podléhal striktní regulaci souborem nepsaných pravidel. V dnešním světě o něm mluvit lze, a to se stejnou nenuceností jako třeba o nové značce kávy nebo populární televizní show. „Nenucenost“ je zde klíčovým výrazem, protože v záplavě časopiseckých článků na toto téma se jen zřídkakdy setkáváme se sebemenší stopou serióznosti. Náš svět je sice sexu plný, přistupujeme k němu však spíš jako k terči parodie – ať už jako zdroje smíchu při vystoupeních stand-up komiků, pobavení nad zmínkou o podivných fetiších jako jsou „furries“, případně pak se zvláštně nezdravým přístupem, jakým svět randění a jednorázových známostí zobrazují filmy. Celý příspěvek

Vánoce a zimní slunovrat

Ve svém díle „Roma e il natale solare nella tradizione nordico-aria“, Evola píše:

„Jen málo lidí si uvědomuje, že v dnešní době mrakodrapů, rádia, masivních přesunů mas lidí po Zemi, jsou svátky dávnou tradicí, která nás v duchu vrací zpět do časů úsvitu lidstva, kdy povstávala první árijská civilizace. Je to tradice, ve které je slyšet mocný hlas tehdejších lidí více než nějaká konkrétní víra.“

Ze všeho nejdříve musíme zmínit fakt, který většina lidí pravděpodobně nezná, a to že datum Vánoc a začátku nového roku bylo zpočátku shodné. Toto datum nebylo zvoleno náhodně, ale bylo pevně spojené s datem zimního slunovratu. Zimní slunovrat opravdu připadá právě na 25. prosince, což je datum, kdy sice také slaví Vánoce, ale původní význam tohoto dne je ve skutečnosti astronomický.

Celý příspěvek

Vytoužené bouře: Kolonizace Evropy od Guillauma Faye

Je docela možné, že až se bude za stovky let diskutovat o průběhu historických událostí prvních dekád tohoto století, budou se naši potomci odkazovat i na slavné knihy. Tak jako dnes se žádná diskuse o pádu Říma neobejde bez zmínění Gibbona, je pravděpodobné, že jiné knihy získají podobně ikonický status v souvislosti se zásadním otřesem naší vlastní civilizace. Kniha „Kolonizace Evropy“ od Guillama Faye si toto čestné postavení rozhodně zaslouží. Vydána byla před 16 lety ve francouzštině a nyní znovu v anglickém překladu. Je to nejen odvážné, procítěné a vyčerpávající pojednání o věcech, které přivedly Evropu do stavu, ve kterém dnes je, ale i tvrdě a upřímně pojmenovává, čím si Evropa ve své budoucnosti může (a musí) projít. Celý příspěvek

Tulák po hvězdách – Jack London

(…) Tak jako lidský zárodek opakuje v krátkém období deseti lunárních měsíců úžasně rychle v nesčetných formách a nesčetněkrát znásobených podobách celé dějiny ústrojného světa od rostliny k člověku, tak jako si chlapec za krátkou dobu dětských let zopakuje historii prvotního člověka od krutých a divokých činů, od svévolného působení bolesti nižším tvorům až po kmenové povědomí projevující se touhou žít v tlupě, tak já, Darrell Standing, jsem opakoval a znovu prožíval všechno, čím byl a co dělal primitivní člověk, a čím byl, než se z něho stal člověk rovný tobě a mně a celému našemu rodu v podmínkách civilizace dvacátého století. Celý příspěvek

Noční rozhovor (o čem asi diskutovali dva velikáni německé literatury) – Marek Skřipský

Berlín, prosinec 1930

Ve světle plynových lamp získával sníh lehce oranžový nádech. Ležel všude. Bílý příkrov zasypal ulice a silnou vrstvou pokryl střechy domů. Monotónně křupal pod botami a v nočním tichu vydával onen nezaměnitelný chroupavý zvuk. Chodec v elegantním kožeňáku jej ale nemohl slyšet a to hned ze dvou důvodů. Za prvé byl hluboce pohroužen do svých myšlenek a za druhé, ruch berlínského centra ono sněhové křoupání zcela přehlušoval.

„Berlín“, pomyslel si chodec pohrdavě, „symbol celého dekadentního výmarského Německa. Berlín se všemi těmi zatuchlými pajzly, děvkami a šmelináři. Neuvěřitelné, co s ním výmarští demokraté za pár let provedli. Berlín plný hnusných natěsnaných domů, které už svou podobou musely člověka nakazit trudnomyslností. Celá ta nová architektura nikam nesměřuje, jsou to kůlny, postavené beze smyslu. Berlín plný ohavných tabarínů, nabízejících tu nejpokleslejší zábavu, přecpaný kšeftaři, liberály, komunisty a podobnou havětí. Berlín, který… Celý příspěvek

O starověké polis – Larry Siedentop

Občané antických států na sebe nahlíželi jako na obránce země svých božských předků. Tito předkové pro ně byli nerozdílně spojeni se zemí, na níž se obec rozkládala. Přijít o toto území by znamenalo ztratit také rodová božstva. Vlastně by to byl důkaz toho, že bohové obec opustili už dávno předtím. Proto občané pokaždé, když zakládali nové město, vyryli nejprve ve společném rituálu brázdu, již následně zahrnuli prstí hlíny ze své původní obce. Měla symbolizovat půdu, v níž spočívali jejich předkové – tak aby mohli říkat, že se pořád ještě jedná o zemi jejich předků, terra patriaCelý příspěvek