chesterton_astraea

Význam Chestertona v současnosti – Adam Berčík

Gilbert Keith Chesterton (29.května 1874 – 14.června 1936) nám má bezpochyby co říci i dnes. Významný spisovatel, myslitel a apologeta křesťanství, kritik a vášnivý diskutér se řadí k nepříliš velké skupině osobností, které vytvořili dílo tak nadčasové, že i bezmála osmdesát let po autorově skonu mohou být považovány nejen za aktuální, ale dokonce za prorocké. Mám zde na mysli především teorii distributismu, kterou vytvořil ve spolupráci především se svým nerozlučným přítelem Hillairem Bellocem. Nicméně za zmínku jistě stojí i jeho literární styl snoubící hluboký morální a etický podtext s velmi originálním a nenapodobitelným humorem, jakož i Chestertonův smysl pro paradox. Stranou jistě nezůstává Chestertonův údiv pro zázraky i obyčejné věci, jeho fascinace zdravým rozumem a apologie křesťanství.

Chesterton byl do jisté míry jak konzervativcem, zejména tedy v morálním smyslu a v jeho vztahu k lidským hodnotám, jež považoval za důležité, a na druhou stranu velmi revoluční jak ve svém slohu, tak ve svém myšlení.

Dovolím si tvrdit, že Chesterton má lidem co říci minimálně ve třech oblastech, a to v sociálně-politické, morální a literární. Konkrétně tedy distributismem, obhajobou křesťanství (potažmo katolictví) a jeho nezaměnitelným slohem. Rozeberu nyní každou z těchto oblastí podrobněji.

Chesterton a distributismus

Teorie distributismu je založena na katolické sociální nauce, zejména pak na encyklice papeže Lva XIII. Rerum Novarum (O nových věcech) a encyklice papeže Pia XI. Quadragesimo Anno (Čtyřicátého roku), vydané ke čtyřicátému výročí vydání Rerum Novarum.

Encyklika Rerum Novarum se věnovala především situaci nastalé v důsledku překotné industrializace v devatenáctém století, byla přelomovým dokumentem v sociální oblasti. Odsuzovala jak komunismus, tak neomezený kapitalismus, odmítala nelidské zacházení s dělníky a podporovala jejich právo organizovat se. Objevily se v ní i takové pojmy, jako spravedlivá mzda a právo na soukromý majetek.

Quadragesimo Anno vyšla ke čtyřicátému výročí vydání Rerum Novarum a věnovala se uspořádání lidské společnosti a obnově společenského řádu v duchu evangelia. Encyklika se věnovala překonání třídní společnosti a vycházela do značné míry ze středověkého společenského řádu, včetně cechovního uspořádání.

Výše zmíněné body byly (a jsou) zdůrazňovány i v distributismu. Ten klade důraz na spravedlivější rozložení výrobních prostředků ve společnosti, tradiční model rodiny a obce, soukromé vlastnictví, rodinné podniky a farmy a lokalismus.

Distributismus považuji za systém který by po jistých úpravách mohl být i v dnešní době použitelný. Důkaz jeho nadčasovosti vidím zejména v tom, že už počátkem minulého století spatřoval problém například v soukromých bankách a v jejich „vytváření peněz z peněz“, namísto tvorby hodnot. Že měl Chesterton a jeho přátelé pravdu nám dokazují současné události, kdy vinou hrabivosti bank došlo až ke globální finanční krizi, kterou nejvíce pociťují obyčejní lidé, kteří ji ani v nejmenším nezavinili. Bellocovu „otrockému státu“ jsme blíže než kdy jindy v historii. Žijeme v prapodivném „socialismu pro bohaté“, kdy korporace privatizují zisky a socializují ztráty, ve světě kde je běžné převážet potraviny přes půl světa přes to, že není problém si je vypěstovat na zahrádce a kde se více cení logistické centrum než zemědělská půda.

Výhodou distributismu je jednak to, že k němu má mnoho lidí blíže než tuší. Velmi často o tom ani sami nevědí, ale podívejme se na to, jakou obrodu zažívá pěstování organických plodin (či jak říkali naši prarodiče, prostě plodin), farmářské trhy, zájem o lokální potraviny či pěstování vlastní zeleniny a ovoce. Druhou velkou výhodou distributismu je, a to zejména v dnešním globalizovaném světě, že jde o změnu, která může přijít skutečně zdola. Není potřeba ovládat státy, není nutné organizovat armády ani rozsáhlé hnutí. Začít může každý, každá rodina která se pokusí vymanit z otroctví kariérismu a konzumu a prostě začne.

V „aktualizovaném“ distributismu může být budoucnost. Přinejmenším si myslím, že stále více lidí bude ovlivněno podobnými ideály, které v dnešní době, kdy už je jasné, že model globálního korporátního kapitalismu zklamal. Distributismus klade velký důraz na princip subsidiarity a je tedy v přímém rozporu s centralizačními tendencemi, jaké vidíme každý den například v podobě Evropské Unie a dalších, uměle vytvořených, nadnárodních organizacích.

I některými kritiky globalizace je ovšem distributismus považován za zastaralý a neřešící problémy moderní společnosti. S tím nemohu zcela souhlasit: distributismem ovlivněná španělská společnost Mondragón dokazuje, že tyto principy lze použít i v továrnách a větších podnicích. Návrat velké části společnosti k zemědělství se podle mého názoru nejdéle během maximálně dvou až tří desítek let stane naprostou nutností. Situace v Řecku (v době světové ekonomické krize po roce 2007) ukazuje, že i v Evropě 21.století se tak běžné komodity jako brambory mohou stát nedostatkovým zbožím pro běžného občana. V době kdy dojde k bankrotům celých států, dost možná i k částečnému zhroucení infrastruktury, když státní zaměstnanci nebudou dostávat výplaty a nezaměstnaní sociální podporu (což se samozřejmě projeví i v soukromém sektoru), mnoha lidem nezbude nic jiného, než začít hospodařit, pěstovat si ovoce, zeleninu, chovat zvířata. Organická zelenina se změní z luxusního zboží na běžnou komoditu, což je dobře. Dá se věřit tomu, že s návratem k přirozené organizaci společnosti dojde i k návratu k tradičním hodnotám, k víře (v Evropě křesťanské či „pohanské“) a rodinné soudržnosti.

Chesterton si pravděpodobně uvedení svého snu do života takto nepředstavoval. Věřím ovšem, že nám dal spolu s dalšími distributisty i v dnešní době použitelný recept. A v tom vidím jeho význam v sociálně-politické oblasti dnes.

Chesterton a morálka

Jak už jsem zmínil, po společenském a politickém přínose Chestertona vidím další z jeho přínosů v oblasti morálky. V Chestertonově díle je morální podtext všudypřítomný. Ne pouze v jeho nejznámějších apologetických knihách Ortodoxie a Nesmrtelný člověk, ale i v beletristické tvorbě. Jistý důraz na přirozené lidské hodnoty lze vypozorovat i ve vedlejších motivech jeho děl, nemluvě o tom že samotná linie příběhů ústí v morální ponaučení, často spojené s typicky chestertonovským paradoxem.

Povídkách o dlouhém luku jde například o samotný leitmotiv, kdy členové Ligy dlouhého luku realizují zdánlivě neproveditelná rčení a slovní hříčky. V Muži, který byl Čtvrtek jde samozřejmě o boj dobra a zla, Božského řádu a satanského chaosu, ale kromě toho ukazuje, že věci a lidé často nejsou tím, kým se na první pohled zdají být.

Velmi zajímavou knihou je Napoleon z Notting Hill. Příběh, který se odehrává vlastně v současnosti (tedy z Chestertonova pohledu v nepříliš vzdálené budoucnosti) je dle mého názoru jednak pro nás velmi aktuální vizí ad absurdum uplatňované demokracie či snad přebujelé byrokracie. To je však v tomto případě vedlejší motiv. Hlavní linií je idealismus prostého člověka, který zpočátku jako jediný vezme vážně nařízení krále, které je ve skutečnosti žertem. Konec knihy nicméně ukazuje další odvěkou pravdu, že ten kdo vyhrál na první pohled, mohl ve skutečnosti prohrát.

Když na chvíli odbočím od Chestertonovi literární tvorby, jako příklad jeho morálních postojů mohu označit i jeho postoj k válce s Búry, kterou jako jeden z mála konzervativních a vlasteneckých myslitelů odsuzoval. Je to myslím zajímavá paralela se současným trendem antiimperialismu v evropských (částečně i amerických) vlasteneckých a identitárních kruzích.

V Chestertonově případě je dle mého názoru jasná inspirace katolickým sociálním učením o spravedlivé válce.

Samostatnou kapitolou jsou pak výše zmiňované apologetiky křesťanství, Ortodoxie a Nesmrtelný člověk.

Nesmrtelný člověk, dílo, ve kterém se Chesterton ohrazuje proti Ježíšovu „pouhému člověčenství“ a teorii, že člověk je pouze vyšším zvířetem, bývá často označováno za jednu z nejlepších moderních obhajob křesťanství.

Ortodoxie je nádhernou, logickou knihou ve které autor žasné nad zázraky obyčejna, vtipným a dalo by se říci vlídným, i když nesmlouvavým literárním políčkem ateistům a agnostikům.

Krom zmíněných děl bych mohl uvést například ještě soubory Ohromné maličkosti či Obrany, které jsou ovšem tematicky poměrně široké a necítím se na to je podrobně rozebírat bez rizika, že nějaký zajímavý aspekt opomenu. Ohledně Chestertona a morálky se tedy již jen omezím na shrnutí: v dnešním literárním světě není osobnost, která by se stejnou lehkostí, samozřejmostí a s vytříbeným stylem hájila tradiční morální hodnoty, kterých se dnešnímu postmodernímu světu nedostává v tragické míře. Chesterton raději hledal dobro v tom, co se na první pohled zdálo jako zlo (například v knize Klub podivných živností) nebo přinejmenším jako podivínství. Dnes je v literatuře naopak trendem hledat s freudovskou zarputilostí temná zákoutí lidské duše…

Ohledně Chestertonových vášnivých, ale logicky vyargumentovaných obhajob křesťanství jsem přesvědčen, že kdyby je pokoncilní příslušníci katolického kléru četli, nebylo by výsledkem tzv. aggiornamenta prázdno v kostelech, odklon od tisícileté tradice, zednáři importovaný liberalismus a hrozící schizma. Chestertonova genialita spočívala v obhajobě odvěkých pravd jazykem, který je srozumitelný běžnému člověku. I v tom vidím jeho význam v dnešní době.

Chesterton a literatura

Jak jsem již napsal, Chestertonův sloh považuji za nezaměnitelný. Jeho několikrát zmiňovaná záliba v paradoxu byla v jeho díle dotažena takřka do dokonalosti. Na Chestertonovi upoutá už samotný jeho sloh. Nepotřeboval vzletné výrazy, zdlouhavé popisy a přirovnání. Jeho styl je lehký a čtivý. Českému čtenáři dost možná připomene Karla Čapka, hlavně jeho detektivní povídky. Však také Chesterton byl pro Čapka přiznanou inspirací.

Jeho detektivní knihy se mohou stát vítaným osvěžením pro čtenáře detektivek, unavené běžným konceptem příběhů.

Neznám v současnosti bohužel jiného autora, který by v sobě spojoval tolik kvalit, jako Chesterton: smysl pro paradox, morální pozadí, břitký, ale nikoli zlý humor. Jeho schopnost psát nadčasové texty musí být pro mnohé současné autory až iritující.

Chestertonův literární styl je dle mého názoru vynikající a nenapodobitelný. Jeho podstata tkví dle mého názoru v jeho inteligenci a především v tom, že člověk jeho formátu neměl za potřebí se brát vážně. Možná proto je dnes tak těžké ho napodobit, a právě proto je jeho tvorba aktuální i dnes.

Shrnutí

Moudrost a vtip Chestertona, filosofa, který neměl potřebu brát se vážně, z něj dělají velkou, i když pozapomenutou, osobnost dvacátého století.

Chesterton byl mnohostranně zaměřeným člověkem, který nám má mnoho co říci i začátkem jedenadvacátého století. V distributismu se pokusil definovat fungování zdravé a trvale udržitelné společnosti, v literatuře se stal mistrem paradoxu a v morální oblasti obhajoval tradiční hodnoty s takovou samozřejmostí, že jeho četba musí liberály hluboce iritovat.

Osobně mě velmi ovlivnila teorie distributismu, kterou považuji za alternativu schopnou adaptace na dnešní dobu. Ostatně, jak on sám napsal: Jediný způsob, jak si být jisti, že chytíme svůj vlak, je zmeškat ten, co jede před ním.

V lehce odlišné verzi vyšlo anglicky ve sborníku Chesterton: Thoughts and perspectives (Volume thirteen), London 2013