Archiv pro rubriku: Identitární myšlení

Dominique Venner présent!

Dnes je to přesně šet let, kdy si Dominique Venner vzal dobrovolně život. Ve svém vysoce symbolickém gestu, pro jehož provedení si vybral chrám Notre Dame, nebyla žádná forma rezignace, beznaděje či dokonce pomatenosti, tak jak se nám snažila namluvit manistreamová media. Právě naopak, slovy nedávno zesnulého Guillaume Fayeho: Celý příspěvek

Ladislav Havlíček: Lev Borský a jeho filosofie

Intelektuálů a osobností, které by snesly srovnání se Lvem Borským, v českých zemích moc nenajdeme. Snad jedině filosof Ladislav Klíma by obstál v těchto náročných kritériích výběru (1). Právě proto by mělo být naší povinností seznámit se alespoň se základy jeho díla.

Lev Borský se narodil do židovské rodiny druhého září roku 1883 v Kolíně. To je důvod, proč se také můžeme v některých publikacích setkat se jménem Leon Bondy, které užíval do doby, než přijal křest. Ještě před vznikem První republiky působil jako mluvčí a hlavní ideolog Státoprávní pokrokové strany. Celý příspěvek

Petr Bakalář: Potřebujeme změnu hodnot!

Je budoucnost Evropy islámská?

To záleží na tom, k jakému dojde scénáři. Pokud se budou události odvíjet tak, jako se odvíjely poslední tři roky (text vyšel v roce 2018 pozn. redakce), tak ano – Evropa bude ve 21. století silně ovlivněna islámem. Možná dokonce do té míry, že se islám stane v mnoha zemích státním náboženstvím (návrat k teokracii).

V celé věci jde o střet dvou zcela protichůdných ideologií – evropského individualismu se svým důrazem na racionalitu, toleranci, osobní svobodu a práva (včetně práva svobody slova) na jedné straně a v jádře netolerantní náboženské skupinové strategie na straně druhé. Celý příspěvek

Titáni jsou tu: Boj za podstatu

V současnosti můžeme najít jak knihy aktuální, tak i ty, jejichž čas teprve přijde. Myslím, že knihu „Boj za podstatu“ od Pierra Krebse, jež byla vydána v němčině a francouzštině v letech 1997 a 2001 by si měl každý přečíst právě teď, jelikož jsme se dočkali vynikajícího anglického překladu od dr. Alexandera Jacoba.

Dr. Pierre Krebs je francouzsko-německý filosof a spisovatel, který se společně s Alainem de Benoist stal zakladatelem think tanku, který se v pozdních 70. letech zapsal do povědomí pod francouzským akronymem GRECE (The Groupement de Recherches et d’Études pour la Civilisation Européenne), což byl první spolek takzvané evropské Nové pravice. Krebs se narodil v roce 1946 ve francouzském Alžírsku a vystudoval právnickou fakultu na univerzitě v Montpellieru, žurnalistickou školu a Školu pokročilých sociálních věd v Paříži. Je považován za jednoho z nejpřednějších expertů v historii studia skandinávských jazyků, hlavně staré severštiny. Také získal doktorát v oboru francouzské literatury z univerzity 12 Val de Marne v Paříži. Účastnil se mnoha konferencí a vydal několik knih v oblasti filosofie literatury a metapolitiky. Celý příspěvek

Larry Siedentop: O starověké polis

Občané antických států na sebe nahlíželi jako na obránce země svých božských předků. Tito předkové pro ně byli nerozdílně spojeni se zemí, na níž se obec rozkládala. Přijít o toto území by znamenalo ztratit také rodová božstva. Vlastně by to byl důkaz toho, že bohové obec opustili už dávno předtím. Proto občané pokaždé, když zakládali nové město, vyryli nejprve ve společném rituálu brázdu, již následně zahrnuli prstí hlíny ze své původní obce. Měla symbolizovat půdu, v níž spočívali jejich předkové – tak aby mohli říkat, že se pořád ještě jedná o zemi jejich předků, terra patriaCelý příspěvek

Alain de Benoist: Amerika pohledem francouzské Nové pravice – druhá část

Puritáni si od Lockea vypůjčili ideu, že všechna ostatní práva jsou odvislá od „přirozeného vlastnického práva“. Pro Madisona bylo „prvotním cílem vlády“ zajistit volnost nabývání majetku a v roce 1792 prohlásil. „Dalo by se říci, že stejně jako má člověk právo na svůj majetek, má i majetkový nárok na svá práva.“ 14) Práva jsou vykládány coby inherentní prvek lidské přirozenosti, cosi ve vlastnictví jednotlivce už z titulu jeho příslušnosti k lidskému druhu. Vláda pak má už jen za úkol „zajistit“ výkon těchto práv.

Nová pravice naprosto odmítá toto pojetí subjektivních práv, jež stojí v absolutním protikladu k tradiční ideji objektivního práva. Podle ní má zákon být rovným (ekvita) vztahem, na jehož základě se každému dostává, co si zasluhuje. Právě tak rozhodně odmítá Nová pravice i myšlenku absolutnosti soukromého vlastnictví. Celý příspěvek

Alain de Benoist: Amerika pohledem francouzské Nové pravice – první část

Nikdo nebývá rád terčem kritiky a Američané v tomto ohledu jistě nejsou výjimkou. Od objektu kritiky pak nelze očekávat bezvýhradný souhlas s touto kritikou, je však důležité, aby této kritice porozuměl a seriózně se jí svým vlastním způsobem zabýval a neodbyl ji jako cosi vedeného výhradně záští, žárlivostí nebo nevědomostí.

Kritiky francouzské Nové pravice (NP) určené Americe jí neprávem vynesly pověst myšlenkového proudu poháněného jakýmsi skrytým francouzským šovinismem nebo „amerikofobií“. Kritika zaznívající od NP skončila často nepochopena. Někteří Američané – sami kritičtí k současnému stavu a podobě své země – předpokládají, že tato kritika je v prvé řadě určena současné Americe. Tak to ovšem není. Novopravicové kritiky Ameriky totiž ve skutečnosti směřují proti samotným základům toho, čemu se dnes říká „americká ideologie“, jejíž počátky lze vysledovat až k Otcům zakladatelům. Jinak řečeno tedy není naše kritika určena moderní a postmoderní multirasové (nebo „multikulturní“) Americe, ale v prvé řadě Americe původní, vytvořené bělochy a anglosaskými křesťany.

Jako řekněme doušku ke knize Tomislava Suniće bych zde rád nastínil základní obrysy této kritiky. Celý příspěvek

Guillaume Faye: Pozoruhodný předmět (archeofuturistická povídka)

Při svém bádání učinila profesorka Giana Vorttová z Historického institutu objev natolik šokující, že se o něm neodvážila skoro s nikým mluvit.

Nálezy z archeologických vykopávek nedaleko oceánu podle všeho potvrzovaly její teorii, že záhadná civilizace ze starých legend skutečně existovala, přestože zmizela už před více než třiceti staletími. Podle jiných zkazek to bylo století dvacet, jiné zase mluvily o deseti. Pravdu však neznal nikdo. Celý příspěvek

Guillaume Faye: Apollon se vrátí (archeofuturistická povídka)

Lidem budoucnosti: Jmenuji se Jeanne Riquetoutová a píši vám coby svědek rychlého konce před tisíci lety zrozené civilizace.

Jakmile jí došlo, že toto je konec, rozhodla se Jeanne, že tou nejlepší ze zbývajících možností je předat svědectví o své civilizaci budoucím generacím. Zabývat se elektronickými formáty vůbec nemělo smysl – stará DVD, mrtvé počítače i USB flash disky byly teď, když už je žádné zařízení neumělo přečíst, zcela k ničemu a webové cloudy dávno přišly o všechny uživatele… Celý příspěvek

Možnosti transgrese a Nová pravice – Vítězslav Jinoch

Myslívali jsme, že náš osud je ve hvězdách.

Dnes víme, že je velkou měrou v našich genech.

J. D. Watson

*

V příloze knihy Kultura pro Evropu Karel Veliký píše: „V přísném smyslu žádný ‚přírodní člověk’ neexistuje, protože beze zbraní, bez ohně, bez upravené potravy a přístřeší se neobejde ani to nejprostší lidské společenství (techné patří k lidské podstatě). Člověk je tak oproti zvířeti ‚bytost deficitní’, z této nedostačivosti však zároveň plyne jeho ‚otevřenost světu’. Dnešní praví (tzn. Nová pravice, poznámka autora) mohou tuto kvalitu osvědčit např. svým přístupem k neofuturistickým ‚genovým terapiím’ (eugenika na úrovni genů), k ‚zlepšování člověka’ (surhumanismus, transhumanismus), (…) k přesahu dosavadního rozměru lidství (transgrese), kdy technično doslovně splyne s tělem.“[1] Celý příspěvek