Petr Bakalář: Potřebujeme změnu hodnot!

Je budoucnost Evropy islámská?

To záleží na tom, k jakému dojde scénáři. Pokud se budou události odvíjet tak, jako se odvíjely poslední tři roky (text vyšel v roce 2018 pozn. redakce), tak ano – Evropa bude ve 21. století silně ovlivněna islámem. Možná dokonce do té míry, že se islám stane v mnoha zemích státním náboženstvím (návrat k teokracii).

V celé věci jde o střet dvou zcela protichůdných ideologií – evropského individualismu se svým důrazem na racionalitu, toleranci, osobní svobodu a práva (včetně práva svobody slova) na jedné straně a v jádře netolerantní náboženské skupinové strategie na straně druhé.

Evropský model reprezentuje jakýsi pomyslný civilizační a etický vrchol. Svět by byl dobrým místem k životu, kdyby byli všichni takoví. Jeho slabinou je ovšem jeho zranitelnost, když se setká s něčím těmto hodnotám tak vzdáleným, jako je islám.

Co rozhodne o tom, zda bude budoucnost Evropy islámská či nikoliv?

a) Demografie (míra imigrace, porodnost, počet konverzí k islámu, popř. míra odpadlictví od islámu).

b) To, jak silný bude vliv protiimigračních stran jednotlivých zemí, a to, zda se dokáží sjednotit.

c) Na psychologické rovině pak to, zda Evropané dokáží přehodnotit své sklony k toleranci, maladaptivnímu altruismu a pocitům civilizační viny a dokáží tyto „softwarové chyby“ včas záplatovat.

d) To, zda dojde k otevřenému konfliktu, a to kdo z takového konfliktu vyjde vítězně.

Pravděpodobné je ale také to, že do hry vstoupí nějaká událost typu „černá labuť“, která zamíchá kartami nepředvídatelným způsobem. Může to např. být:

a) velký teroristický útok (např. špinavá bomba ve velkém evropském městě),

b) ekologická katastrofa (např. sucha, nedostatek surovin, pitné vody), nebo např. smrtelné epidemie,

c) válečný konflikt s Ruskem,

d) druhý příchod mesiáše…

Je též nutné počítat s dopadem vědeckotechnického pokroku na běžný život (např. umělá inteligence, konec závislosti na ropě, rozvoj genetiky, jejímž logickým vyústěním bude změna podstaty člověka jako druhu s přesahem do transhumanismu).

Jaké opatření by mohlo zabránit islamizaci celé Evropy? A pokud takové opatření existuje, do kdy by muselo být provedeno?

HLAVNÍ LINIE OBRANY

1. Volby aneb Netříštit síly

Volit takové strany, které se jasně staví proti přijímání uprchlíků (a dalším jevům, které islamizaci podporují), a zároveň mají reálnou politickou moc. Naštěstí takové strany máme. Bohužel to znamená, že hlas hodíme i lidem, kteří nám v jiných ohledech příliš sympatičtí nejsou. (Osobně bych si více rozuměl s Piráty než třeba se Zemanovci, ale to prostě není podstatné – politics makes strange bedfellows.)

  •  Zároveň to znamená neštěpit opozici – malé protiimigrační hnutí a strany mohou být ku prospěchu např. tím, že budou provádět analýzy, osvětu, nárazové demonstrace, ale hlasy při volbách by se měly dát větším stranám.
  •  V Evropě jako takové je pro některé země již pozdě, náš prostor ještě teoretickou šanci má, pokud bude důsledně setrvávat na pozicích, na kterých nyní stojí (nebo se tváří směrem k veřejnosti, že na nich stojí).
  • To je udržitelné ale pouze za předpokladu oddělení od Západní Evropy, tedy varianta vytvoření nového útvaru (Trojmoří – Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Polsko), nebo dokonce příklonu k jinému stávajícímu útvaru.
  • Oboje je zatím pro lidi nepředstavitelné a z říše fantazie. Ovšem bez tohoto stejně nutně spadneme do německého uspořádání, tedy k našemu přirozenému těžišti.

2. Změna hodnot

Další a zásadní podmínkou je jakási hodnotová obnova, návrat ke kořenům, podstatě, tradicím. Zkrátka k tomu všemu, co nás po staletí imunizovalo vůči doktrínám nám nepřátelským. Tato obnova by ale byla možná jen tehdy, pokud by se lidé s těmito hodnotami (a to i žitými) dokázali dostat do takových společenských pozic, ze kterých by mohli cokoli ovlivňovat – tedy politici, novináři, pedagogové apod.

  •  Vyhnout se relativizaci v tom smyslu, že všechny způsoby života jsou si rovné a naopak definovat naši identitu a odvodit ji z naší minulosti. S tím, že pojetí práva bude toto reflektovat, a tradice ostatních civilizačních okruhů budou soukromou záležitostí jednotlivců.
  •  Za ideového nepřítele č. 1 je třeba považovat kulturní marxismus a zvláště jeho progresivní frakci. V důsledku propagace těchto teoretických konceptů (např. pocitu viny a nutností jejího odčinění) se bílá rasa stává obětí svého maladaptivního altruismu.

Jistou míru viny má i moderní křesťanství, které alespoň teoreticky propaguje toleranci (včetně ekumenického dialogu), soucit a lásku k bližnímu, což používá jako evangelizační vehikl (ano, meč se vlivem osvícenství transformoval v humanitární pomoc; všechna monoteistická náboženství jsou tolerantní a mírumilovná, když nemají moc), ovšem zapomíná, že v podobě islámu se setkává se zcela jiným soupeřem.

3. Zákony

Změnit zákony tak, aby nejrůznější náboženské tradice a zákony (burka, postavení žen, šaría) byly jednoznačně podřízeny zákonům civilním.

Aby o tom již nemohly být nikdy spory. Jistě – svoboda náboženského vyznání, ale pokud není v rozporu s univerzálními lidskými právy a zvyklostmi té které země.

Tak, jako mají muslimské země zákony, které v podstatě nepřipouští jinou víru a žádné mezinárodní organizace hájící universální pojetí práv s nimi nic nezmůžou, tak i my bychom měli, byť v méně striktní podobě, do zákonů zahrnout minimálně deklarativní odvození naší společnosti z antiky, křesťanství (když už to musí být) a především pak osvícenství.

VEDLEJŠÍ A PODPŮRNÉ LINIE OBRANY

1. Bůh jako psychický virus aneb chemoterapie ráciem

Vhodné by bylo propagovat racionalitu proti náboženství obecně tak, jako to dělá např. Richard Dawkins. To ovšem znamená zasáhnout křesťanství i další momentálně více či méně benigní náboženství, a tento krok je částečně v rozporu se strategií opření se o tradice.

Jde o to, že pokud existuje víra v nadpřirozeno obecně, je islám pro lidi alternativou. Obecně je snadnější konvertovat z jednoho náboženského systému k jinému, než udělat z ateisty věřícího.

Rozšířit definici nepřítele lidstva – není to pouze radikální islám, ale veškerá iracionalita (např. víra v zázraky, posmrtný život, léčitelství, astrologie, zákaz používání antikoncepce, odpor vůči legalizaci eutanazie, apod.).

Jedním z počátečních kroků by např. mohlo být, že by ČT vysílala kritické dokumenty o iracionalitě a náboženství v podání Richarda Dawkinse, tak jako to dělá BBC (např. The Enemies of Reason). Pokud dává prostor náboženským pořadům, měla by existovat protiváha.

Dalším pak zavedení příslušného předmětu do škol, mohl by se jmenovat např. kritické myšlení – cílem by byla imunizace populace proti bludům.

2. Politická korektnost

Mělo by se otevřeně začít debatovat např. o rozdílech mezi etnickými skupinami a psychologickými rozdíly mezi pohlavími tak, aby bylo jasné, že nic z toho není sociální konstrukt.

Jakmile se upřímnost a fakta stanou samozřejmým standardem debat, bude snadné doložit, jaké výhody a nevýhody pro Evropu má ta která imigrační politika.

3. Kritika Západu

Nelze říci, že islámská kritika Západu je zcela nezpodstatnělá: konzumerismus bez jakékoli metafyziky, rozpad rodiny, přesexualizace, drogy.

Pokud by se toto podařilo nenásilným způsobem alespoň trochu změnit, nejenom že by to zlepšilo kvalitu života Evropanů, ale též pomohlo zastavit islamizaci. Jinými slovy – lze se islámem inspirovat, ale lepší je to na dálku a svobodně.

4. Pochopení psychologie protivníka

Protivníkem se zde zjednodušeně rozumí tzv. vítači. Porozumět tomu, jaké ideové vlivy, popř. události osobní historie formovaly jejich názory. Zároveň hledání způsobů, jak je změnit. Základní otázky jsou:

a) Kde se v nich bere ten optimismus a idealismus, které historické události jim dávají za pravdu?

b) Jak daleko by chtěli zajít s altruismem, za který zaplatí i ti, kteří s ním nesouhlasí? Existuje pro ně nějaká mez pomoci?

c) Proč se potřebují vidět jako good guys?

d) Co by je přimělo, aby přehodnotili svůj názor?

Odpovědi na tento typ otázek dobře demonstrují míru dogmatičnosti, popř. přístupnost racionálním argumentům.

5. Konverze muslimů k evropským hodnotám

Je to podobné jako se závislostí dětí na počítačích – zákazy moc nepomohou, cestou je nabídnout jim něco zajímavějšího.

S tím souvisí i vytvoření organizací, ve kterých by (mladí) muslimové našli pomocnou ruku, ochranu a pochopení ve chvíli, kdy by již nechtěli být muslimy. Též speciální ombudsman pro náboženské otázky.

6.  Gorg zasahuje!

Vhodné by bylo získat veřejně známé osobnosti. Idealistický příklad: Kdyby se Gott a Jágr jasně postavili na protiimigrační stranu, popř. do čela nějakého takového hnutí, je v ČR vyhráno.

Tohle se asi nepodaří, ale proč se nepokusit oslovit nějaké herce, sportovce, popř. hudebníky z 2. ligy? Snadno pak může vzniknout efekt sněhové koule.

7. Humor

Nebát se použití humoru a nadsázky à la velbloud na Staroměstském náměstí. Je známo, že ani jedno ze tří pouštních náboženství lásky moc smyslu pro humor nemá.

Zajímavý by byl např. dokumentární film o jihočeské vesničce, kde je u moci islám. Mohla by to být hezká mystifikace s edukativním potenciálem.

Peníze by bylo snad možné vybrat na crowdfondových serverech, např. na hithit.com – což by bylo svým způsobem i druhem referenda.

Lze předpokládat, že vznikne nějaká verze evropského islámu, který bude radikálně jiný než dosavadní a vstřebá do sebe humanistické hodnoty?

Nejspíše ano. Otázkou je, zda to bude stačit na jeho pacifikaci. Očekával bych nějakou novou odnož, něco jako udělali s islámem Peršané. Pravděpodobně s tím evropské elity dokonce kalkulují. Myslí si, že přijmeme islám a potom uděláme nějakou reformaci. Je to vlastně předpoklad, který vyslovil Adolf Hitler ve svém rozhovoru s Albertem Speerem, když říkal, že Arabové by díky svojí dobyvačnosti vnutili islám Němcům a Němci by pak díky vyšší inteligenci převzali vedení islámského světa.

Nicméně je zřejmé, že tak jako se reformace křesťanská neobešla bez krutých konfliktů, tak reformace islámská by se bez nich neobešla už vůbec.

Nejpravděpodobnější scénář je tento:

1. Demografie a imigrace zvýší procento muslimů v Evropě. Vzniknou paralelní společnosti.

2. Islám bude klást požadavky, bude stále více konfliktů.

3. Evropa bude chtít mít klid a tak bude ustupovat, dobrovolně se islamizovat a tajně doufat, že si vystačí s formálním přijetím islámu. Časem se dá se očekávat určitá totalitarizace, posuzování horlivosti věřících, trestání vlažných (obdobu lze nalézt v mnoha různých lidských epochách a ideových hnutích).

4. Dojde ke stěhování velkých skupin lidí. Přizpůsobiví zůstanou na západě Evropy, nepřizpůsobiví se budou přesouvat k východu. Až bude tlak neúnosný, dojde ke konfliktu, možná k rekonkvistě. Dá se přirovnat ke střetu tektonických desek.

5. Ozbrojený konflikt bude stěžejním momentem celého příběhu. Může mít spíše podobu občanské války než střetu armád. Na straně původních Evropanů bude stát statistika – až na několik málo výjimek ve válkách vždy zvítězila inteligentnější populace (Evropané mají vyšší průměrnou inteligenci než Arabové), což se promítne v lepší technice a organizaci, na straně muslimů bude zase stát semknutost, rozhodnost a fanatismus. Hlavními obětmi budou jako vždy samozřejmě nevinní na obou stranách.

a) Pokud zvítězí islám, ztratí časem svou vitalitu, neboť je živ z konfliktu; pak přijde „islám s lidskou tváří“ a ona vytoužená reformace.

b) Pokud islám prohraje, dostane se na index asi jako nacizmus po prohrané válce; bude vymýcen, ve státech svého zrodu mu bude dovoleno přežívat v nějaké sešněrované podobě.

Západ, který se zbaví islámu, pak bude stát na křižovatce. Buď se vydat opět na cestu úpadku, kterážto ho udělala vůči islámu tak bezbranným, nebo zažije nějakou obrodu a naváže na to cenné, co ve své minulosti má.

I kdyby konflikt dopadl pro Evropany vítězně, výsledky budou převážně negativní, podle variant: odtržení Východu od muslimského Západu, návrat totalitních vlád, propad ekonomiky, ekologické škody, populační pokles v důsledku válečných ztrát apod.

Závěrem

Možná je mnou nastíněný scénář příliš temný a vše dopadne daleko lépe a v Evropě vznikne tolerantní multikulturní a multináboženská společnost. I to je možnost, i když podobné případy bychom v historii islámu jen obtížně hledali.

Otázkou ovšem je, proč to riziko vůbec podstupovat. Jenom kvůli tomu, aby společnost dokázala, že je toleratní a altruistická – a to navíc směrem k ideologiím, které tyto hodnoty příliš neuznávají? Lidem v nouzi se dá pomoci i jinak, nejlepší jsou ty způsoby, které neohrožují samu podstatu pomáhajícího.

***

Text vyšel jako příspěvek sborníku Lze ještě odvrátit islamizaci Evropy?, který je neprodejnou součástí limitované edice knihy Petra Hampla Prolomení hradeb. Zveřejněno s laskavým svolením autora textu Petra Bakaláře.

Rozšiřující četba:

Političtí disidenti 21. století, část 13: Petr Bakalář

Politická korektnost v ČR