Archiv pro štítek: francie

Fabrice Robert: Život je boj, jak na ulici, tak v oktagonu

Pokud existuje hudební comeback, na který by jen málo lidí vsadilo, je to návrat kapely Fraction, vlajkové skupiny identitární rockové scény v 90. letech a prvním desetiletí 21. století. Za tímto comebackem je člověk, který se po několika letech mimo politickou scénu vrací na scénu hudební: Fabrice Robert. Celý příspěvek

Rozhovor Christophera Gérarda s Dominiquem Vennerem

Následující text je rozhovor s Dominiquem Vennerem z roku 2001, původně zveřejněný při příležitosti vydání jeho knihy Dictionaire amoreux de la chasse (Lov, moje láska, 2000). Jako poslední rozloučení je příhodné si přečíst Dominiquova vlastní slova.

Christopher Gérard: Kdo jste a jak se definujete? Vlkodlak, bílý sokol?

Dominique Venner: Jsem Evropan, Francouz keltského a germánského původu, jehož mateřskou řečí je francouzština. Po otci pocházím ze staré selské rodiny z Lotrinska, která v 17. století emigrovala z německé části Švýcarska. Předci mé matky pochází z Provence a Vivarais a mnozí z nich zasvětili život vojenské službě. Já sám jsem se narodil v Paříži. Jsem původem Evropan, ovšem původ sám o sobě zas tak moc neznamená, pokud si člověk není vědom toho, kým je. Já jako člověk jsem definován svými kořeny, historií, tradicí a územím. Dodám ještě, že jsem byl osudem předurčen armádě a zbrojařství. Rozhodně cítím ve svém peru, svém nástroji coby spisovatel a historik, stopu oceli. Mám k tomuto svému představení přidat ještě epitétu vlkodlaka? Vlastně proč ne? Hrůza pro „správně smýšlející lid“, původce záhad lesů, vlkodlak je postava, se kterou se rozhodně ztotožňuji. Celý příspěvek

John Bruce Leonard: Na Památku Guillauma Faye

Několik slov k uctění života a díla Guillauma Faye.

Pravděpodobně pro žádného čtenáře Arktos Journal nebude novinkou, že včera 7. 3. 2019 podlehl Guillaume Faye po dlouhém boji rakovině v pokročilém stadiu.

Počet lidí ovlivněných jeho idejemi by určitě zahrnul všechna jména předních intelektuálů a aktivistů současné disidentské pravice; takový byl jeho vliv a taková je naše ztráta. Tato zpráva těžce zasáhla všechny, kteří se dnes hlásí k našemu hnutí, protože myslitelů, kteří dokážou uvažovat současně globálně i lokálně, v minulosti, budoucnosti i přítomnosti, teoreticky i prakticky, je zoufale málo. A i mezi nimi je jen málo těch, kteří oplývají takovou velkorysostí, jazykovou obratností a schopností předvídat jako právě Guillaume Faye. Jako bychom se všichni mrknutím oka stali slepějšími a hloupějšími, méně smělými, inovativními a trochu méně připravenými se vypořádat se záludnostmi zítřka. Celý příspěvek

Guillaume Faye: Apollon se vrátí (archeofuturistická povídka)

Lidem budoucnosti: Jmenuji se Jeanne Riquetoutová a píši vám coby svědek rychlého konce před tisíci lety zrozené civilizace.

Jakmile jí došlo, že toto je konec, rozhodla se Jeanne, že tou nejlepší ze zbývajících možností je předat svědectví o své civilizaci budoucím generacím. Zabývat se elektronickými formáty vůbec nemělo smysl – stará DVD, mrtvé počítače i USB flash disky byly teď, když už je žádné zařízení neumělo přečíst, zcela k ničemu a webové cloudy dávno přišly o všechny uživatele… Celý příspěvek

Nová pravice – Ladislav Havlíček

Tak jako Nová levice měla své ideologické kořeny v první třetině dvacátého, tak i osobnosti formované okolo Nové pravice ve svých počátcích čerpaly především z prací autorů tohoto období, zejména představitelů takzvané německé konzervativní revoluce.[1]

Po konci II. světové války byla krajní pravice napříč Evropou ve velké většině zdiskreditována.[2] Přesto ve Francii v šedesátých letech začalo vznikat uskupení, – později novináři pojmenované jako nová pravice – které mělo a stále má velký vliv na formování myšlení velkého množství lidí na pravici. Celý příspěvek

Základy jedenadvacátého století – Michael O’Meara

Etnonacionalista čte…

Dominique Venner
Le Siècle de 1914: Utopies, guerres et révolutions en Europe au XXe siècle /Století roku 1914: Utopie, války a revoluce Evropy 20. století/
Paris: Pygmalion, 2006

„Zformovat novou aristokracii je věčným úkolem každého revolučního úsilí.“ – Guillaume Faye

Na počátku 20. století ovládali lidé evropské krve celý svět: tvořili třetinu jeho obyvatel, přímo vládli polovině jeho rozlohy a kontrolovali Afriku, Indii, jihovýchodní Asii i části čínského pobřeží; jejich technika, průmysl, filozofie, věda a umění neměly sobě rovné; svět patřil jim a pouze jim.

O století později je však všechno jinak: lidé evropského původu nejsou ani 9% světové populace a jejich země zaplavují neběloši; svůj průmysl i technologie ochotně přepustili svým potenciálním nepřátelům; jejich státy, sociální systém i média ovládají parazitičtí cizáci a nemilosrdnou řečí demografie hledí do očí nepříliš vzdálenému biologickému zániku a vyhynutí.

Abychom tento katastrofální obrat vůbec dokázali pochopit, musíme nejprve porozumět období, během něhož k němu došlo. Naštěstí pro nás se po celoživotním studiu toho nejdůležitějšího, co k tomu vedlo, rozhodl největší identitární historik Dominique Venner načrtnout biopolitické obrysy této periody. Celý příspěvek

Jméno nepřítele zní tradicionalismus! – Guillaume Faye

V kruzích spíše rádoby revoluční nebo šířeji vzato „antiliberální pravice“ čas od času dochází ke vzplanutím – nebo možná záchvatům – tendence, již bychom mohli nazvat „metafyzickým tradicionalismem“.

Spisovatelé jako Evola či Heidegger obvykle slouží jako záminka – a toto bych rád zdůraznil: záminka – k projevům těchto tendencí, v nichž osobně spatřuji mnoho negativních a demoralizujících prvků. Problémem pochopitelně nejsou tito autoři sami o sobě. Když zůstaneme u Evoly s Heideggerem, dílo – jež obsahuje myšlenky „evoliánům“ a „heideggerovcům“ často značně vzdálené – ani jednoho z nich tedy není terčem kritiky, jejich pravicovým „učedníků“, jimiž se budu v tomto článku zabývat. Celý příspěvek

Rozhovor s kapelou Francs-Tireurs Patriotes

Astraea: Můžete o sobě říct pár slov? Vaše jména, stáří, kde žijete… je FTP 100% pařížská kapela?

FTP: Ahoj! Zpěvák kapely je Tanguy, její kytarista a zpěvák je Philippe, Max a Charlie taky hrají na kytaru. Julien je basák a Colin bubnuje. Kapela vznikla v Paříži, když většina z nás studovala. To je důvod, proč jsme srostlí s naším městem. Průměrný věk členů kapely je zhruba 28 let. Celý příspěvek

Evropa a evropanství – Dominique Venner

Co je to Evropa? A co vlastně znamená být Evropanem?

Z geopolitického a historického hlediska vymezují Evropu její hranice. Střed, jádro Evropy tak tvoří země, jež – navzdory častým vzájemným konfliktům – už od vrcholného středověku sdílejí dějinný osud. V podstatě se jedná o územní dědice karolinské říše a blízké okolí; země, které v roce 1957 vytvořily Římskou smlouvou evropskou „Šestku“: Francie, Západní Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Za nimi vidíme jakýsi druhý okruh, do něhož patří pobřeží Atlantiku, severní země i východní Evropa a Balkán. A konečně třetí kruh přednostního spojenectví sahá až k Rusku. Celý příspěvek

Hrdina – Guillaume Faye

Symbolická postava mytického nebo reálně existujícího člověka, který ztělesňuje nejvyšší hodnoty etnika, národa nebo kultury, protože se za ně obětoval.
Evropská kultura byla původně založena na hrdinském eposu, na zasvěcovacích textech Iliady a Odyssey. Každá společnost se srovnává se svými hrdiny i antihrdiny. Dnes dominující ideologie se snaží jakoukoli hrdinskou dimenzi života, která by mohla stát v cestě individualistickému „rozvoji“ malého já, sprovodit ze světa. Celý příspěvek