Následující rozhovor s francouzskou blackmetalovou kapelou Peste Noire (Kommando Peste Noire – KPN) byl v loňském roce publikován na francouzském metalovém webzinu LesCribeDuRock. S přihlédnutím k francouzskému originálu jej z anglické verze pro Astraeu přeložil náš externí spolupracovník E. X.

Redakce Astraea dopředu upozorňuje čtenáře, že ne se všemi názory zpěváka Famineho souhlasí a že rozhovor zveřejňuje, právě kvůli nepopiratelným hudebním kvalitám KPN a kvůli tomu, že z důvodu politické korektnosti žádný rozhovor v československých hudebních médiích s kapelou zveřejněn nebyl.

Přináším zde nedávný rozhovor s Faminem z KPN z jeho nového sídla v Kyjevě na Ukrajině. Vezměte prosím na vědomí, že se jedná o exkluzivní rozhovor týkající se především hudby (mimořádné hudby). Famine nám ji nabízí k poslechu už více než patnáct let. Děkuji za vaši inteligenci….

Le Scribe

…

Ahoj Famine, děkuji ti za odpovědi na mé otázky. Můžeš se pro naše čtenáře vrátit k počátkům Peste Noire? V roce 2000 jsi dospíval v Avignonu (v městě editora webzinu) a pod jménem Dor Daedeloth (v odkazu na Tolkiena) jsi vydal demo „Aryan Supremacy“. Můžeš nám povědět o tvorbě této tvojí první nahrávky a o svých uměleckých záměrech? A také o hudebních a tematických vlivech?

Jméno Dor Daedeloth jsem přijal jen na týden, samotné demo vyšlo pod značkou Peste Noire, takže můžeme říci, že Dor Daedeloth nikdy pořádně neexistoval. Moje tematické vlivy pocházely od malíře s úzce zastřiženým knírkem a moje hudební vlivy byly město Toulon a slovanská nacionalistická scéna. Co se týká záměru, tak jsem chtěl pouze zveřejnit jméno kapely, než ho použije někdo jiný. Toto demo objektivně nemá žádnou hodnotu.

Sestava kapely v té době se skládala z tebe (pod jménem Aegnor), ale také z Neigeho (z kapely Alcest) na bicí a Argotha na basu (také z Alcestu). V době, kdy bylo založeno KPN, jsi také hrál v Alcestu. Takže hráli dvě skupiny ve stejné sestavě. Můžeš se pro nás vrátit do té doby? Jak jste se potkali? Jak jste rozlišovali tyto dva projekty?

Bydleli jsme ve stejném maloměstě, kde se nic nedělo a tak jsme se rychle našli. Nejprve existoval pouze Alcest. Neige sám sebe nacházel v temných lesích a výletech po Skandinávii. Já jsem chtěl znít francouzsky, špinavě, syrově, méně vznešeně a více nenávistně, se zřetelným politickým rozměrem, takže náš rozchod proběhl zcela přirozeně, ale bez konfliktu, protože Neige nahrál bicí na všechna dema.

Aryan Supremacy nám dává příležitost slyšet „pravý“ špinavý black metal s otevřeně nacionalistickými tématy. Byli jste ovlivněni Les Légions Noires? Mám na mysli zejména Mutiilation? Ale myslím také skupiny z jihu, jako Blessed in Sin z Toulonu nebo In Articulo Mortis z Avignonu?

Les Légions Noires a Mutiilation určitě ano. Ohledně skupin z jihu to byly spíše Kristallnacht a Seigneur Voland, jejichž produkci jsem si objednal z katalogu Aura Mystique.

Napsal jsi texty a nahrál kytaru na první demo Alcest „Tristesse Hivernale“ v poněkud odlišném žánru i když také dost „syrovém“. Můžeš se vrátit k této nahrávce?

Složil jsem hlavní riff na „La forêt de cristal“ a i další, ale nevzpomínám si, že bych psal texty na toto demo.

V roce 2002 jsi vydal „Macabre Transcendance“ v Drakkkar Prod. pod symbolickou značkou Les Légions Noires. Ovlivnil název Peste Noire (Černá smrt) skutečnost, že jsi z Provence, kde černá smrt zdecimovala populaci? Co se dema týká, tak jsi ho nahrál ty a Neige, je tomu tak? Hudebně zůstáváme pořád ve velmi syrových a násilných vodách s charakteristickými pochmurnými výkřiky a smrtící atmosférou. Můžeš nám poskytnout retrospektivní pohled na toto období? Na tomto demu najdeme původní verzi „666 millions d’esclaves et de déchets“ (666 milionů otroků a odpadů), jejíž cover je na tvém posledním albu. Co tě přimělo udělat novou verzi?

Nejlepší období mého života z hlediska mého vztahu k black metalu, v tomto období jsem měl v sobě nejvíce nenávisti a toto demo bylo jejím ztělesněním: přesněji naprostou temnotou. Pro mě byla tato nahrávka více než hudbou, byla otázkou života a smrti. Zbytek mé diskografie je skoro hobby ve srovnání s napětím, které jsem dokázal na této kazetě vytvořit. Pokud jde o kontext, bylo to období, kdy jsme se vídali z chlapci z Drakkkar Productions a ti byli o deset let starší než my a přivedli nás na správnou cestu: neomezovat se pouze na black metal, ale pátrat ve všech extrémních temných stylech – což stále dělám v rapu, trapu a dalších zdrojích temných inspirací. Často jsme je navštěvovali v jejich zámku (opravdu žili ve velkém starém zámku v Pont Saint-Esprit 5 km od mého domu, předtím se na zámku točily filmy a nyní na něm Les Légions Noires nahrávali hudbu, což utvářelo atmosféru skladeb. Noktu nám ukázal zcela undergroundové projekty industriálu, noisu, dark foku atd. Potkali jsme se s dalšími black metalisty, zejména s lidmi z Nuit Noire (během jejich black metalového období); byla zde dokonce místnost věnovaná diskusím, kde jsme hovořili o filosofii, umění, zajímavých hudebních projektech, ale vždy se to týkalo black metalu. Mám magické vzpomínky na toto období, protože každý, kdo byl v té době v hnutí undergroundového black metalu, tak byl buď velmi násilnický nebo šílený. Black metal nás všechny fyzicky pohltil.

Rychle jsem poznal kvalitu vašich textů (jste také z Provence, ze země markýze de Sade, nejsem tedy překvapený). Odkud pochází vaše chuť na krásná slova a na výrazný projev?

Jsem příliš impulzivní na to, abych mluvil klidně, plynule a organizovaně, slova se mi sráží v ústech a bojují mezi sebou, když z nich vychází. Tak se vyjadřuji jako postižený člověk ve velké rychlosti. Psaní ti dává čas na organizaci a hledání slov, jedná se o formu pomsty vůči selhání ústního a expresivního vyjádření. „Koktavec je rozeným stylistou.“ (Cioran)

V roce 2003 vyšlo demo „Phalènes et Pestilence – Salvatrice Averse“. Je zde nápadná středověká atmosféra. Dalo toto demo nový směr KPN? Hudebně jsou zde více přítomné melodie a mnohem méně nacionalistická témata…

Je to jen otázkou kontextu. Neumím lhát, jsem jako houba, vždycky do sebe nasaji všechno, co mě obklopuje. V té době jsem studoval středověkou literaturu na univerzitě a to se odrazilo i na mé hudbě. Lidé nemají rádi nové Peste Noire, protože v něm hledají to, co v něm už není, tedy francouzskou zemi. Peste Noire jsou ale naprosto věrní, tomu, co je obklopuje. V současné době žiji v chátrající příměstské oblasti Kyjeva, v ohromném ex-sovětském ghettu.

Druhá část mého nejnovějšího alba The degenerate part je soundtrackem tohoto druhu míst. Je tam šeď, špína, chlad a mechanicky průmyslový puls města. Architektonickým ekvivalentem této části alba by byl brutalismus.

V roce 2006 jste vydali své první album. Je také mistrovským dílem. Dokonce i dnes je „La Sanie des Siècles“ mnohými považováno za vaše vůbec nejlepší album. Co si o tom sám myslíš?

Pokud se většina lidí rozhodne, že je nejlepší toto album, tak je nejlepší. Snažím se po každé vytvořit jiné album, takže je těžké alba porovnávat a nějaké z nich upřednostňovat. Z dlouhodobého hlediska o nich ale rozhoduje publikum, ne já. Podle vkusu různých lidí budou „L’Ordure“, „Ballade“ nebo „La Sanie“ nejlepší, ale tato alba mají spolu jen málo společného. Mě zajímá experimentování, nikdy nedělám dvakrát to samé. Upřímně řečeno dokázal bych udělat druhé „La Sanie“ za méně než tři měsíce, ale neláká mě to. Možná proto jsem chudý.

V roce 2007 vyšlo EP „Lorraine Rehearsal“. Zkouška nahraná v Lorraine. Z hudebního hlediska navazuješ na předchozí album, jedná se ale o komplexní a pestrou hudbou, někteří lidé by se ji v té době nebáli klasifikovat jako „avantgardu“. Ty už zde už mluvíš o „Hooligan black metalu“. Co nám můžeš říct k této nahrávce?

Je to jen pokažená zkouška na straně A a propracovanější mnou namixovaná nahrávka na straně B. Strana A je nevýrazný black metal bez větší hodnoty, ale strana B je šílená, má opravdu jedinečný starodávný zvuk a hlubokou nostalgií, což ospravedlňuje existenci tohoto vinylu samo o sobě. Velmi skákavá, nesouvislá a heterogenní hudba ze strany B vychází z faktu, že jsem zaznamenával své skladby na diskety a ty byly časově limitovány z hlediska doby záznamu. Musel jsem tedy nahrát 3 nebo 4 minutové části a poté přepnout na jinou disketu. Složil jsem tedy své skladby dle toho, jak jsem očekával pauzy na 3. nebo 4. minutě a pak jsem začal hrát nový riff na další disketě.

V roce 2007 vychází tvé druhé album „Folkfuck Folie“. To nás ponoří do témat souvisejících s duševními chorobami (s odkazy na Antonina Artauda). Osobně zde nacházím nový zvuk KPN, předznamenaný ve všech předchozích nahrávkách. Opouštíš „klasický“ black metal a vytváříš svůj naprosto zvláštní žánr, vyplněný téměř punkovým zvuky (co se týče hudby) a zpěvem, který osciluje mezi čistým black metalovým křikem a právě tím „degenerovaným“ zpěvem šíleného francouzského zpěváka, který nyní dále rozvíjíš. Miluji toto album, protože představuje syntézu tvých předchozích dvou hudebních „ér“. Co si o tom myslíš?

Pro mě je to nejslabší nahrávka. Miluji intro a poslední skladbu „Paysage mauvais“ – ty jsem nahrál a smíchal samostatně, ale zvukový inženýr tohoto alba doslova zabil zbytek mých skladeb svou špinavou produkcí. Hlas, který byl ultra agresivní jako na „La Sanie“, zní na nahrávce příliš měkce, je to naprosté selhání. Myslím si, že nic není více frustrující, než po několik měsíců pracovat na celém tuctu textů a pak je nechat takto poškodit ve studiu mentálně postiženým. Pro mě nejhorší KPN počin, vzdáleně špatná vzpomínka.

Nechci tě „psychoanalyzovat“, ale tvoje texty a atmosféra tvých písní jsou plné smutku, smutku, který přechází až do nenávisti? Souvisí to s Ludovicovým příběhem nebo se jedná jen o „postavu“ se jménem Famine de Valfunde?

Je to – nebo to spíše byla – realita. V minulosti jsem byl smutný a úzkostlivý zejména z budoucnosti Francie. Pak jsem ale objevil Ukrajinu. Francie je zemí starých krutonů s 30 slavnými omáčkami, kteří zabavili bohatství země a pasivně připravili naši zem na budoucí jimi neočekávanou rasovou kataklyzmu. Když nedojde k násilné a výbušné konfrontaci, dojde nakonec ke katastrofickému snížení IQ (to již začalo, ale nikdo se nechce zabývat touto otázkou, přestože každý v skrytu zná původ náhlého poklesu francouzského IQ).

Ukrajina je určitě chudou zemí, ale je etnicky zachovalá (druhá pravda, kterou nesmíme vyslovit je: že jakákoli homogenní bělošská společnost i společnost chudá, žije v klidu, bezpečí a tisíckrát větší pohodě, než jakákoli multietnická společnost. A to s vámi hovořím ze země zmítané válkou). Ukrajina je také mladou zemí s mnohem bojovnějším duchem, zatímco se Francouzi stali transvestity. Samozřejmě existují výjimky, jsou tu například fotbaloví hooligans Zouaves Paříž a tu a tam dochází k skutečnému oživení mužnosti, úcty a síly, ale mám na mysli to, že se to ve skutečnosti děje jen ve velmi malém měřítku oproti Ukrajině, kde jsou tyto věci měřítkem pro celou společnost. Francouzští aktivisté poskytují mladým lidem jen velmi malou motivaci, aby se k nim připojili nebo je napodobovali. Na Ukrajině znamená být nacionalistou či pohanem být na straně vítězů. Je to stylové, mladí lidé se do toho chtějí zapojit, aktivisté jsou přitažliví pro děvčata, zatímco francouzská extrémní pravice přitahuje pouze lesní trolly či staré dívky s problémy… Ještě jednou, nechci zobecňovat, sám jsem se účastnil aktivit s kluky z Bastion Social. Tito mladí lidé zvedli své zadky aby pomohli Francouzům v nouzi a výměnou dostali pouze plivance od místní populace (při otevření místní pobočky Bastion Social Clermont nás bylo 9 proti 1000 demonstrantům – bílým). Tím hodnotnější je pak také policejní a státní vyšetřování. Počet aktivistů Bastion Social však zůstává nadále mikroskopický. Zatímco na Ukrajině mi všechno dodalo naději: mládež, její počet, její motivace, úroveň bojových sportů. Byl jsem tu sedm měsíců a stal jsem se straight-edge, zhubl jsem 15 kg. Trénuji každý den s kluky, kteří mě táhnou nahoru. Neříkám to proto, abych se chlubil. Předtím jsem rád navštěvoval rychlá občerstvení a začátky pro mě vůbec nebyly snadné, byl jsem takový francouzský špekáček, ale pilným tréninkem jsem získal tělo řeckého boha a vy můžete získat takové tělo taky, musíte jen přijet na Ukrajinu, ale ne proto, abyste tu souložili s kurvami, ale proto abyste vypotili víno s chlapci z Azovu nebo s hooligans FCDK. Moje kořeny jsou však ve Francii a nikdy se nebudu moci úplně vzdát své země. Miluji Francii pro její minulost, její dědictví, její historii a Ukrajinu pro její budoucnost; takže žít mezi nimi je dobrý kompromis. A protože vím, že jsem Pan-Evropan nikoliv šovinista, nemám obavy, které v tom vidí někteří úzkoprsí lidé. Na Ukrajině jsem se ani vteřinu necítil jako cizinec. Který Francouz může říci, že se ve Francii nikdy necítil jako cizinec?

V roce 2009 proběhla na albu „Balade cuntre lo anemi francor“ výměna všech hudebníků. Neige byl pryč, stejně jako Winterhalter (hraje s ním v Alcest). Byli jste rozhádaní? Narozdíl od „Folkfuck folie“ je toto album návratem ke středověkým aspektům „La sanie“. Melodie jsou skvělé, stejně jako všudypřítomná přítomnost temnoty. Kytary jsou občas disonantní, ale vždycky zajímavé. Jsi vynikající kytarista. Zapracoval jsi na sobě? Můžeš se k tomto albu vrátit? Jaký byl jeho smysl?

Ve skutečnosti Neige nahrál na „Ballade“ basové party, ale změnil si přezdívku, aby se nezapletl s politikou, což bylo z jeho strany ušlechtilé, myslím si, že chtěl prostě jenom hrát dobrou hudbu a ne sbírat vavříny či se předvádět. Příběh tohoto alba je jednoduchý: už jsem nemohl snést svého bubeníka, chtěl z KPN dělat Slayer nebo Metallicu a stále se mnou mluvil o depolitizaci KPN, aby se kapela stala pouze manýristickou a vydělávala peníze. Udělal jsem si přestávku a vytvořil jsem nejmenovaný vedlejší projekt. Vytvořil jsem ho jen tak pro své tiché potěšení, album jsem složil za tři týdny a sám jsem ho nahrál a smíchal jako demo za méně než týden. Šlo o „Ballade“. Když jsem to album ale poslouchal, tak jsem došel k závěru, že zní ještě více jako KPN než všechna předchozí alba. Takže jsem se rozhodl neměnit pro toto album název kapely, ale vyměnit raději bubeníka Peste Noire.

Ohledně KPN je vtipné to, že i když jste v zorném úhlu (Antifa i dalších), tak na vás nemohou útočit skrze kvalitu hudby. Dokonce jsem na internetu četl „příspěvek“ o jednom z vašich koncertů, kde se jeden chlápek pokoušel zastřelit ostatní kapely, ale vašemu výkonu se mohl jenom uklonit. Nepřijde vám to směšné?

To, co říkáš se stává, ale myslím si, že bychom toho neměli zneužívat, protože v 80% případů je tomu přesně naopak. Lidé skrze ideje útočí na hudbu. Což je obzvláště zřejmé u našeho posledního alba. Naslouchal jsem tomu všemu, co se stalo v roce 2018. A s kapelou jsme se se vší možnou skromností vznášeli nad masami, asi jako Zlatí orli nad pískomily. V budoucnu bude poslední album přehodnoceno směrem k lepšímu hodnocení, o tom nepochybuji. Dnes jsou „Folkfuck folie“ a „L’Ordure“ posvátné, ale osobně se směji, protože když tato alba vyšla, tak byla recenzenty dost drsně sestřelena. „L’Ordure“ přirovnávali k Finntroll.

V tom čase jsem takovou kritiku velmi špatně snášel, ale dnes už vím, že 95% metalové či black metalové scény má křeččí IQ. Tito lidé jsou těmi nejhoršími snoby, co se týká estetiky. Útočí na mě, aniž by sami cokoliv udělali. Jak můžu brát vážně vkus lidí, kteří se tváří jako strážci black metalové morálky a sami nosí vytahaná trička? LOL. Myslím si, že je dnes opravdu těžké uspokojit naše posluchače, protože když nenapadají naši hudbu, tak se obrací k ideám a očekávají od nás příliš mnoho. Naši fanoušci jsou jako frigidní staré kurvy, měli s každým novým albem příliš mnoho orgasmů a teď, když jsou jejich uši rozšířeny o kilometry vznešených riffů, nás obviňují, že nové orgasmy nepřichází. Ovlivnili jsme celou novou francouzskou scénu black metalu, každý mi ukradl mé nápady, tak kdo je Mistr? Kdo je expert? Jste to vy, nebo jsem to já? Kdybych měl nějaké rady pro své fanoušky, bylo by to: za prvé – spáchat sebevraždu, za druhé – soudit nové album KNP teprve za deset let, protože žijete, jíte, cítíte a posuzujete má díla zrezavělým mozkem z roku 1993, zatímco já už jsem v roce 2088. Upřímně, jak může někdo říct, že je KPN je mrtvé, když jsme stále schopni produkovat tituly jako „Aux armes!“, „Songe Viking“, „Aristocrasse“ a „Domine“? V určitém okamžiku musíte přestat užívat drogy.

CD „L’ordure a l’état pur“ je zhuštěnou verzí nenávisti. Když CD v roce 2011 vyšlo, byli jsme překvapeni jeho směřováním, zcela opustilo středověké břehy předchozích alb a je na něm více atmosféra současnosti i když jeho cílem je plivat na modernitu a urbanismus. Můžeš nám něco říci o tomto albu a o zprávě, kterou se nám snaží sdělit? Hudebně se jedná o drzou kombinaci heavy/punkových kytar s jasným otiskem KPN! Hudební sestava se opět změnila. Měl jsi potíže udržet stálé hudebníky?

Experimentování s novými formami a styly hraní občas zahrnuje i výměnu hudebníků. Kvůli mým politickým názorům je těžké si udržet stálé hudebníky, zabírá mi to polovinu mého času. Lidé zastávající prestižní veřejné funkce, se mohou pořádně spálit, když se zapletou s KPN, takže časem odpadnou sami. Pokud se jedná o samotné album, tak ho považuji za jeden ze svých největších úspěchů. Ve výsledku se zde setkaly mé nejdivočejšími nápady a ideální zvukový technik. Do studia můžete přijít s opravdu šílenými skladbami a můžete z něj odcházet s pořádnými nepodarky. Produkce představuje 40% práce a to zejména v black metalu, kdy jde převážně o atmosféru. Nejen, že je zvuk na „L’Ordure“ perfektní, ale je zde i perfektní mix punku, starého hard rocku a black metalu. Pokaždé, když jsem navrhl zcela šílený nápad, tak mi ten chlápek jenom odpověděl: „Ano, to je možné“, jako Hassan Cehef ze skeče Les Nuls a šup a uvedl to do praxe. Jedna z mých nejlepších zkušeností.

Po opětovném vydání vašich demo nahrávek pod názvem Les Démos v roce 2012, jste udělali v roce 2013 stejnojmenné Peste Noire album, kde stále zpívá Audrey (byla již přítomná v kapele od „Ballade…“) a Ardraos zde hraje na bicí (hraje i v Charogne, Sühnopfer). Pokud je mi známo, je to poprvé, co jsme mohli slyšet naprogramované beaty v KPN? Toto album je velmi rozmanité, má opravdu originální instrumentální části a ta píseň, okolo které se celé album točí je směsicí black metalu a rural rapu. Texty jsou zde také surovější, ovlivnil tě v tomto Rap? Co si myslíš o tomto albu?

Ano, album je čistě ovlivněno rapem. Moc se mi líbí atmosféra tohoto alba, protože má temnou atmosféru jako Auvergne, s mizernou punkovou produkcí a se zvukem jako rezavé popelnice. Je to album se zvukem starých demo nahrávek. Miluji takový přístup.

Proč jsi opustil Provence a přestěhoval se do Auvergne?

Klima, vegetace, dobrovolná samota. Potřeboval jsem se ponořit do severského a temného prostředí – byl jsem unavený. Okolí La Chaise-Dieu je ledové, prázdné, poseté ohromnými jedlovými lesy, všechny vesnice jsou mrtvé, uzavřené, na prodej, jsou v ruinách. A to nejen od nynějška, George Sandová je už velmi upřímně popsala v 19. století. V roce 1931 Henri Pourrat v knize „Gaspar des montagnes” popsal oblast, kde se nachází můj dům, takto: „Existují zde místa, kde se zdá, že slunce neproniklo po celá léta: jsou tmavá, černá, jsou jako smrt“. Poté, co jsem strávil celou zimu na Ukrajině vás mohu ujistit, že z hlediska teploty je tam mnohem tepleji než v La Chaise-Dieu, tady totiž může sněžit i v květnu. Je to docela zábavné, protože kdysi jsem pozval zpěváka z Temnozor do La Chaise-Dieu. Pocházel ze sibiře a byl šokován krutým kasadským podnebím. Bylo to perfektní místo pro skládání alb „Peste Noire“ a „La Chaise-Dyable“ a pravděpodobně se osvědčí i pro další alba v budoucnosti.

Pak v roce 2014 přichází vynikající split album s Diapsiquir „Rat des Villes / Rat des Champs“. KPN tu má obrovský potenciál, „Dans ma nuit„ je skutečné mistrovské dílo. Co si myslíš retrospektivně o tomto split albu a o kapele Diapsiquir?

Verze „Dans ma nuit“ je na tomto split albu syrovější a zní posluchači nepřístupněji než na pozdějším La Chaise-Dyable. Je zkrátka drsnější v dobrém slova smyslu, ale hlas je zde příliš utopený a tak jsem se rozhodl nahrát skladbu znovu. Část Diapsiquir je dobrá, ale jejich produkce je hrozná. U Diapsiquir miluji „A.N.T.I.“ ale jejich poslední album je s výjimkou jedné skladby velmi slabé. Album „A.N.T.I.“ je mistrovské dílo a kapela také našla perfektní jméno pro další album, nazvali ho „180°„.

V roce 2015 vychází album „La Chaise Dyable“ a začíná skutečný masakr ze strany samozvaných „hudebních kritiků“, ti tvrdí, že KPN je mrtvé. Hromadně jsi obviňován, že jsi se stal vulgárním a hudebně se opakuješ. Osobně to vůbec není můj názor, protože si myslím, že toto album je dokonalé tak, jak je, ve smyslu vývoje KPN. Skladba „Le dernier Putsch“ je skutečně skvělá a album obsahuje nakažlivou melancholii a první zárodky rapu, který můžeme nalézt na posledním albu. Jak vidíš ty toto album?

Upřímně, je mi to jedno. Je to hotovo, tak je to hotovo. Možná na něj budu mít nějaký nový pohled za deset let. Myslím si, že „Le Dernier putsch“, „A la Chaise-Dyable“ a „Dans ma nuit“ jsou atomovky, zbytek by ale mohl znít lépe, mít přizpůsobenou produkci, mít jiné aranžmá. Pokud jde o skutečnost, že KPN umírá s každým novým albem, tak je divné umírat tím, že skladby mají čím dál tím více zobrazení, stoupají prodeje. Pokud kapela umírá, dobře, zabijte se.

Rok 2018 : Peste Noire/Peste Noire split album. Upřímně ti říkám: Považuji je za tvoje zatím nejlepší album, tolik jsem se těšil, co uděláš na straně B, na tuto neuvěřitelnou kombinaci rapu, francouzských písní a dokonalého black metalu. Diskutovali jsme o tom po e-mailu už v době nahrávání alba Peste Noire a už tehdy to bylo v tvojí hlavě. Kde jsi dostal chuť na rap? Jací umělci se ti v tomto žánru líbí? Myslím třebas: Booba, Seth Gueko… Nebo se zcela pletu?

Seth Gueko ne, kromě jediné písně „Démarrer“. Booba jen do alba „Ouest Side“. Stále miluji jeho texty, ale hudebně s ní mám po „Ouest Side“ velký problém. Právě teď poslouchám hodně německého rapera Gzuze a nejagresivnějších skladby od 6ix9ine. Více ale slovanský rap – na boxování a sport to je skvělé. Moje chuť na rap přišla kolem roku 2006, když jsem žil v Avignonu, v té době podle statistik nejnebezpečnějším městě ve Francii. Tato hudba odrážela svět, který jsem viděl každý den. Rapovou část alba nazvanou jako „degenerovaná“ jsem připravil už před třemi lety. S vydáním alba jsem měl ale spoustu problémů a hlavně lituji toho, že jsem ho nevydal už dříve, protože skladby na pomezí blacku / trapu by před třemi lety měly revoluční dopad. Rap je zcela moderní hudba, využívá nová lexikální pole a nové způsoby mluvy, to vše regeneruje francouzskou poezii. Protože všechno krásné, co bylo možné vytvořit ze starých slov už někdo udělal. Oceňuji svobodu, tvárnost a svěžest, kterou sebou rap přináší do francouzského jazyka. Pokud jde o ty, co si myslí, že je rap anti-tradiční a proti-evropský, tak mi grafický designér Militant Zone připomněl, že rap battles (rapové bitvy) již existovaly v soutěžích vikingské poezie, kdy jste museli ústně improvizovat, abyste zesměšnili svého soupeře, něco podobného lze nalézt i u francouzských trubadúrů, existovala zde místa, která se nazývala Puy, na nich se konaly soutěže v zpívané a recitované poezii.

Poslední album vyšlo v koprodukci mezi tvým labelem La Mesnie Herlequin a rusko-ukrajinským labelem Militant Zone (MZ). Jak se ti s nimi spolupracovalo? Jaká vize vás spojuje?

V roce 2006 jsem si myslel, že jsem vymyslel termín Hooligan black metal, protože jsem nikdy neslyšel kapelu Grand Belial’s Key a nevěděl jsem, že ho už vymysleli přede mnou. Nemám moc rád fotbal, ale pro mě jsou východoevropští chuligáni novými arditi. Ukrajina je asi jedinou zemí, kde black metal skutečně prostupuje scénou hooligans, částečně také díky MZ. Od počátku KPN jsem vždy bránil vizi, že se black metal musí vtělit do reality a musí míchat umění a násilí, stejně jako trubadúři míchali zacházení se zbraněmi s praktikováním poezie. Alexej z Moloth má na svém kontě nějaké vraždy, je básníkem a profesionálním vojákem, co se týká životního stylu ulice, nemyslím si, že to jde dělat lépe. Lidé běsní ve videoklipu „Le Dernier Putsch,“ ale jejich kalašnikovy jsou reálné a chlapci, kteří je mají v rukou vědí, jak s nimi zacházet, na rozdíl od rapperů v jejich klipech… Grafika MZ je také šílená. Nemohu rozebírat to, co je soukromé, ale skupina lidí okolo Moloth / MZ mě několikrát vytáhla z brindy, když jsem v ní byl až po uši. Jsou to loajální a důvěryhodní lidé, podpoření zkušenostmi.

Nejlepší album Peste Noire ?

Les démos.

Tvoji oblíbení spisovatelé?

Já

26. ledna v Colmaru, Dunkel ze skupiny SALE FREUX, tedy kapely, kterou jsi vydával pod svým labelem La mesnie Herlequin, spálil na jevišti tričko Peste Noire a řekl publiku: „nejsme fašos!“ Tvoje reakce?

Začnu tím, že když se mi v roce 2013 „upsal“, tak byl ve skutečnosti francouzským nacionalistou, ale poté jsem rychle pochopil, že je hloupější než koště, tak jsem se od něj kolem roku 2014 distancoval. Proč ten obrat? Ten zkurvysyn vykrádal všechna témata mé hudby. Řekl jsem „zkurvysyn,“ ale měl bych raději říct „syn Boží“, protože jsem ho zrodil já. Bez KPN by Sale Freux neexistovaly. Stále musím mít někde milostné dopisy, které mi psal v roce 2010 a na které jsem neodpověděl. Takže místo pálení triček, vyzývám každého, kdo je v kontaktu s tímto převlékačem kabátů, aby ho vybídl k nafilmovanému souboji. Po pravdě vím předem, že tento velký vinný žok má strach a že odmítne, a že jeho akt spálení trička bude jen směšným gestem a sám bude nakonec působit jako člověk, který si nestojí za svými slovy. Vstoupím tedy do nejčistší francouzské tradice soubojů, okolo kterých je spoustu humbuku, ale nikdy k nim nedojde (Soral / Raptor, Kaaris / Booba).

Ještě na závěr nějaké slovo pro tvoje odpůrce?

Děkuju.

Pokud jsme z faktického hlediska jednou z nejsledovanějších black metalových skupin na youtube, ale z politických důvodů o nás nemohou hovořit téměř žádná média (mimochodem, děkuji za odvahu). Jsme jako Voldemort: tedy ten, jehož jméno nesmíme vyslovit… Jedině naši věrní odpůrci o nás neustále inzerují, jsou námi doslova posedlí, obsesivně všude sdílejí obal našeho posledního alba, protože jsou pobouřeni. A za to jim dlužím velké poděkování! Před Peste Noire lidé platili za reklamu. Pro nás se antifa prostituuje zdarma.

Opakuji nabídku, kterou jsem ti předložil v roce 2015, pokud tě to zajímá, rád bych s tebou pracoval na knize o Peste Noire, myslím si že existuje ke zpracování spoustu zajímavého materiálu! Co si o tom myslíš?

Když mi bude 90, tak klidně. V tuto chvíli kladu důraz především na hudbu.

Děkuji Famine.

Díky Tobě!

Překlad: E.X.