Archiv pro štítek: nová pravice

Guillaum Faye: Aristokracie

Aristokracie „nová aristokracie” KOLOBĚH ELIT

Doslovně a etymologicky: vláda nejlepších. Druhý význam: třída nejlepších. Problém je při stanovení kritérií „nejlepších“ a u otázky, zda společnosti vládnou či ne.

U Řeků byla aristokracie nejprve formou vlády, která byla vykonávána šlechtou a nejzkušenějšími občany. Podle Aristotela by si aristokracie a demokracie neměly odporovat, ale – podle logiky komplementarity (zdánlivých) protikladů – navzájem se doplňovat a oboustranně prostupovat.Představa dědičné aristokracie byla odjakživa konstantou lidských společností, v neposlední řadě i v jistých komunistických režimech (viz Severní Korea), kde byla moc  předávána uvnitř pseudoaristokratické politické kasty (aparátčíků). Doporučujeme tedy tento pojem užívat s krajní obezřetností, neboť může vést ke skleróze. Celý příspěvek →

Eric Maulin: Za horizontem lidských práv Alaina de Benoista

Kniha Alaina de Benoista Au-delà des droits de l’homme, kritizující koncept a ideologii lidských práv, byla poprvé vydána ve francouzském originálu roku 2004. Následně roku 2011 přichází anglický překlad Beyond Human Rights, jejž uvádí předmluva profesora veřejného práva na Štrasburské univerzitě Erica Maulina. Roku 2016 vychází druhé, rozšířené vydání francouzského originálu, a konečně roku 2019 nakladatelství Sol Noctis vydává český překlad Za horizontem lidských práv, vycházející ze zmiňovaného druhého a doplněného vydání. Celý příspěvek →

Mario Müller: Metapolitika

Pojem vytvořený italským marxistou Antoniem Gramscim (1891–1937) patří k základnímu kánonu strategie Nové pravice. Koncem šedesátých let se ho chopil Alain de Benoist a rozvinul ho jakožto koncept kulturní revoluce zprava. Teorii a praxi identitárního hnutí tak inspiruje až dodnes.

Celý příspěvek →

John Bruce Leonard: Na Památku Guillauma Faye

Několik slov k uctění života a díla Guillauma Faye.

Pravděpodobně pro žádného čtenáře Arktos Journal nebude novinkou, že včera 7. 3. 2019 podlehl Guillaume Faye po dlouhém boji rakovině v pokročilém stadiu.

Počet lidí ovlivněných jeho idejemi by určitě zahrnul všechna jména předních intelektuálů a aktivistů současné disidentské pravice; takový byl jeho vliv a taková je naše ztráta. Tato zpráva těžce zasáhla všechny, kteří se dnes hlásí k našemu hnutí, protože myslitelů, kteří dokážou uvažovat současně globálně i lokálně, v minulosti, budoucnosti i přítomnosti, teoreticky i prakticky, je zoufale málo. A i mezi nimi je jen málo těch, kteří oplývají takovou velkorysostí, jazykovou obratností a schopností předvídat jako právě Guillaume Faye. Jako bychom se všichni mrknutím oka stali slepějšími a hloupějšími, méně smělými, inovativními a trochu méně připravenými se vypořádat se záludnostmi zítřka. Celý příspěvek →

Jim Saleam: K tradici novopravicového myšlení v Austrálii

Protože se dnes v Austrálii rozbíhá debata o idejích, obecně označovaných za „Evropskou Novou pravici“, je zcela na místě položit si otázku ohledně dějin novopravicové ideologie v Austrálii.

Jsou to dějiny poměrně rozsáhlé, byť i tak nezbytně zestručněné a najdou se v nich užitečné postřehy, načerpané z různých pokusů o adaptaci. Mnoho se o nich neví, přestože někteří z raných představitelů novopravicové doktríny dosud jsou mezi námi. V následujícím krátkém přehledu budu vycházet z toho, že čtenář je obeznámen se základy Nové pravice a není ho tak třeba do problematiky zasvěcovat od začátku. Tam, kde se v roli protagonisty vyskytne autor těchto řádek, o sobě budu hovořit ve třetí osobě. Celý příspěvek →

Titáni jsou tu: Boj za podstatu

V současnosti můžeme najít jak knihy aktuální, tak i ty, jejichž čas teprve přijde. Myslím, že knihu „Boj za podstatu“ od Pierra Krebse, jež byla vydána v němčině a francouzštině v letech 1997 a 2001 by si měl každý přečíst právě teď, jelikož jsme se dočkali vynikajícího anglického překladu od dr. Alexandera Jacoba.

Dr. Pierre Krebs je francouzsko-německý filosof a spisovatel, který se společně s Alainem de Benoist stal zakladatelem think tanku, který se v pozdních 70. letech zapsal do povědomí pod francouzským akronymem GRECE (The Groupement de Recherches et d’Études pour la Civilisation Européenne), což byl první spolek takzvané evropské Nové pravice. Krebs se narodil v roce 1946 ve francouzském Alžírsku a vystudoval právnickou fakultu na univerzitě v Montpellieru, žurnalistickou školu a Školu pokročilých sociálních věd v Paříži. Je považován za jednoho z nejpřednějších expertů v historii studia skandinávských jazyků, hlavně staré severštiny. Také získal doktorát v oboru francouzské literatury z univerzity 12 Val de Marne v Paříži. Účastnil se mnoha konferencí a vydal několik knih v oblasti filosofie literatury a metapolitiky. Celý příspěvek →

Recenze knihy Guillaume Fayeho Sex a deviace

„Současnou západní společností obchází strašidlo – strašidlo sexu.“

Guillaume Faye, Sexe et Dévoiement, anglicky Sex and Deviance, Arktos Media, 2014

Sex se jako červená nit vine celou naší existencí, přesto se o něm po drtivou většinu trvání západních dějin příliš nediskutovalo, i když podléhal striktní regulaci souborem nepsaných pravidel. V dnešním světě o něm mluvit lze, a to se stejnou nenuceností jako třeba o nové značce kávy nebo populární televizní show. „Nenucenost“ je zde klíčovým výrazem, protože v záplavě časopiseckých článků na toto téma se jen zřídkakdy setkáváme se sebemenší stopou serióznosti. Náš svět je sice sexu plný, přistupujeme k němu však spíš jako k terči parodie – ať už jako zdroje smíchu při vystoupeních stand-up komiků, pobavení nad zmínkou o podivných fetiších jako jsou „furries“, případně pak se zvláštně nezdravým přístupem, jakým svět randění a jednorázových známostí zobrazují filmy. Celý příspěvek →

Vytoužené bouře: Kolonizace Evropy od Guillauma Faye

Je docela možné, že až se bude za stovky let diskutovat o průběhu historických událostí prvních dekád tohoto století, budou se naši potomci odkazovat i na slavné knihy. Tak jako dnes se žádná diskuse o pádu Říma neobejde bez zmínění Gibbona, je pravděpodobné, že jiné knihy získají podobně ikonický status v souvislosti se zásadním otřesem naší vlastní civilizace. Kniha „Kolonizace Evropy“ od Guillama Faye si toto čestné postavení rozhodně zaslouží. Vydána byla před 16 lety ve francouzštině a nyní znovu v anglickém překladu. Je to nejen odvážné, procítěné a vyčerpávající pojednání o věcech, které přivedly Evropu do stavu, ve kterém dnes je, ale i tvrdě a upřímně pojmenovává, čím si Evropa ve své budoucnosti může (a musí) projít. Celý příspěvek →

Marek Skřipský: Noční rozhovor (o čem asi diskutovali dva velikáni německé literatury)

Berlín, prosinec 1930

Ve světle plynových lamp získával sníh lehce oranžový nádech. Ležel všude. Bílý příkrov zasypal ulice a silnou vrstvou pokryl střechy domů. Monotónně křupal pod botami a v nočním tichu vydával onen nezaměnitelný chroupavý zvuk. Chodec v elegantním kožeňáku jej ale nemohl slyšet a to hned ze dvou důvodů. Za prvé byl hluboce pohroužen do svých myšlenek a za druhé, ruch berlínského centra ono sněhové křoupání zcela přehlušoval.

„Berlín”, pomyslel si chodec pohrdavě, „symbol celého dekadentního výmarského Německa. Berlín se všemi těmi zatuchlými pajzly, děvkami a šmelináři. Neuvěřitelné, co s ním výmarští demokraté za pár let provedli. Berlín plný hnusných natěsnaných domů, které už svou podobou musely člověka nakazit trudnomyslností. Celá ta nová architektura nikam nesměřuje, jsou to kůlny, postavené beze smyslu. Berlín plný ohavných tabarínů, nabízejících tu nejpokleslejší zábavu, přecpaný kšeftaři, liberály, komunisty a podobnou havětí. Berlín, který… Celý příspěvek →

Alain de Benoist: Amerika pohledem francouzské Nové pravice – druhá část

Puritáni si od Lockea vypůjčili ideu, že všechna ostatní práva jsou odvislá od „přirozeného vlastnického práva“. Pro Madisona bylo „prvotním cílem vlády“ zajistit volnost nabývání majetku a v roce 1792 prohlásil. „Dalo by se říci, že stejně jako má člověk právo na svůj majetek, má i majetkový nárok na svá práva.“ 14) Práva jsou vykládány coby inherentní prvek lidské přirozenosti, cosi ve vlastnictví jednotlivce už z titulu jeho příslušnosti k lidskému druhu. Vláda pak má už jen za úkol „zajistit“ výkon těchto práv.

Nová pravice naprosto odmítá toto pojetí subjektivních práv, jež stojí v absolutním protikladu k tradiční ideji objektivního práva. Podle ní má zákon být rovným (ekvita) vztahem, na jehož základě se každému dostává, co si zasluhuje. Právě tak rozhodně odmítá Nová pravice i myšlenku absolutnosti soukromého vlastnictví. Celý příspěvek →