Pokud existuje hudební comeback, na který by jen málo lidí vsadilo, je to návrat kapely Fraction, vlajkové skupiny identitární rockové scény v 90. letech a prvním desetiletí 21. století. Za tímto comebackem je člověk, který se po několika letech mimo politickou scénu vrací na scénu hudební: Fabrice Robert.

Bývalý předseda Bloc Identitaire se vrátil opět tam, kde kdysi přestal dávno před Bloc Identitaire, Les Identitaires nebo dokonce Unité Radicale: ke skupině Fraction, protestní skupině z Nice, která míchá punk rock a hardcore a která vystoupila v mnoha koutech Francie a Evropy, kde vykřičela svůj vztek proti systému.

Právě vznikl nový web a byly oznámeny nové písně. Možná v následujících měsících přijde i koncert? Na to jsme se zeptali Fabrice Roberta. Zakladatel identitárního hnutí a veterán hardcoru „100% Nissa (Nice), 100% Evropa“, který se již mnoho let nevyjadřuje do médií, nám poskytl exkluzivní rozhovor.

Očekávali jsme, že se s Fabricem Robertem znovu setkáme v politice, a přitom se o něm nakonec mluví na scéně hudební. Fraction je tedy zpět? Co konkrétně bude tento návrat znamenat?

Fabrice Robert (Fraction): Hudební scéna je politická platforma a myslím si, že poselství hudebních skupin má trvalejší vliv než prchavé politické projevy. To znamená, že jsem vždy byl velmi zapojen do kulturního boje prostřednictvím své hudební skupiny, ale také vydavatelství, zpravodajských serverů a časopisů, které jsem provozoval. Vždy jsem měl gramscistický přístup k politickému boji. Podle mě je nemožné uvažovat o převzetí moci, pokud jsme dříve nedobyli ducha. Ten prochází nejrůznějšími kanály: alternativními médii, sdruženími, hudebními skupinami atd.

Pokud jde o Fraction, rád bych vám připomněl, že za 13 let činnosti (1994-2007) skupina nahrála 3 alba, 2 mini-CD za podílu celé řady předělávek. Během svých vystoupení po celé Evropě si Fraction také vybudovala solidní pověst na jevišti. Díky svému působení bez ústupků zanechala Fraction na radikální rockové scéně své stopy. A myslím, že mohu říci, že mnoho titulů skupiny dodnes doprovází vlasteneckou, vzpurnou mládež, která ctí své kořeny.

Proč se Fraction vrací nyní? Pravda je, že se v našich kruzích hodně mluví o vzpomínání a šíření. Ale je třeba si uvědomit, že ve skutečnosti se v tomto ohledu neudělalo nic, aby se vyzdvihla všechna ta práce, kterou odvedly hudební skupiny a vydavatelství ze scény s razítkem RIF (francouzský identitární rock). A co Vae Victis, IDF nebo Kaiserbund? CD už často nejsou k sehnání a na internetu není téměř žádný oficiální záznam těchto formací. Často jde o amatérská videa (se špatným zvukem) a pouze orientační články psané nepřátelskými novináři … Produkce však mají často vysokou kvalitu a texty jsou stále aktuální!

Na základě tohoto pozorování jsem chtěl uvést do provozu webovou stránku, která by připomínala cestu Fraction, u příležitosti 25. výročí skupiny. Mnoho jsem toho obnovil z archivů (fotografie, videa, nezveřejněné nahrávky, novinové články atd.), které chci průběžně zveřejnit. Zároveň jsem však zintenzívnil úsilí o zpřístupnění Fraction na hlavních streamingových platformách. Myšlenka je stále stejná: použít všechny prostředky k šíření našeho poselství pro co nejširší publikum!

V současné době pracuji na kompilaci k 25. výročí Fraction, která by měla být k dispozici během několika týdnů. Tento výtvor spojí nejznámější tituly skupiny a zahrnuje také málo známá díla (včetně jednoho nevydaného!).

Po přezkoumání a diskuzi s některými historickými členy skupiny jsme nakonec zjistili, že nutkání zůstalo nedotčeno. Takže budeme pravděpodobně pracovat na nových titulech, které budou samozřejmě výzvou k boji a odporu!

Není nakonec skutečnost návratu velkého množství skupin, které se objevily v 80. a 90. letech a prošly přestávkou, známkou významné hudební chudoby dneška? Proč všechny tyto „revivaly“?

Fabrice Robert (Fraction): Měli bychom v těchto návratech vidět znamení hudební chudoby naší doby? Hlavně si myslím, že skupiny, které zaznamenaly svou éru před tím, než ukončily veškerou činnosti, mohou mít v budoucnu nutkání vzít do rukou nástroje znovu o několik let později. Zejména proto, že některé tituly se prolínají epochami i generacemi. To je také to, co Komintern Sect popisuje ve svém novém díle s názvem „Jedním hlasem (orig.: D’une même voix) “: „Jak jsme mohli věřit ve 20 letech / že generace, které poté přijdou / Převezmou sborově stejné písně / Jako kdyby neuplynul čas “ (« Comment aurions nous pu croire à 20 ans / Que des générations viendraient après / Pour reprendre en chœurs les mêmes chants / Comme si le temps n’était pas passé ».)

Dnes, v tomto sterilizovaném světě, který je na vlně pseudomodelů z televizních reality show, závislosti na virtuálním světě sociálních sítí, všemocnosti rapu a diktatury povrchnosti, může určitá mládež chtít hledat něco jiného. Tyto skupiny z 80. a 90. let či dokonce z let 2000 také ztělesňují určitý vztek, ducha ulice a skutečnou autenticitu. Živočišná a mužná povaha těchto skupin může v naší době prospět a probudit poslání!

V každém případě, i když dnes na pódiu vystupují starší skupiny jako Cock Sparrer nebo Cockney Rejects, publikum je tam a sály jsou plné. Připomíná mi to několik ultras; řemeslníků, právníků nebo manažerů, kteří netrpělivě čekají na víkendový fotbalový zápas. Na tribunách odkládají na čas utkání se svým klanem veškeré decorum spojené se svěrací kazajkou profesionalismu. Cítí se znovu naživu!

Jaké jsou přesně vaše oblíbené hudební reference?

Fabrice Robert (Fraction): Mám docela eklektický vkus, i když se orientuju nejvíce na metalovou, punkovou a hardcore scénu. Mohl bych zmínit Exploited, Terror, Hatebreed, Lionheart, The Rumjacks, Dropkick Murphys, Coldside, Madball a Agnostic Front. Jejich nejnovější album Get Loud! dokazuje, že legendy newyorského hardcoru tu stále jsou!

Také poslouchám hodně elektro, hlavně trance a house, s DJ nebo projekty jako W&W, Heatbeat, Mark Sixma, Armin van Buuren, Pal Van Dyk, Super8 & Tab. Oceňuji také práci houslistky Lindsey Stirlingové, která ve své hudbě kombinuje klasiku s modernějšími žánry, jako jsou rock a electro. Na úrovni popu v současné době poslouchám spíše takové jako Gloo, White Lies a skupinu Yonaka, která pochází z Brightonu.

Nakonec, na scéně street-punku, se mi dost líbí Lion’s Law, která v současné době dělá řadu koncertů s Komintern Sect.

Jak si vysvětlujete, že drtivá většina punk rockové a alternativní rockové scény, v 80. letech protestní, se stala tak konformní? Obecně můžeme říct, že někteří obdivovaní umělci, kteří plivali na systém, ho dnes objímají a zpívají pro migranty a proti rasismu. Co se stalo?

Fabrice Robert (Fraction): Já si hlavně myslím, že tato protestní scéna vždycky zářila svým konformismem, když mluvila o identitě, imigraci a obraně tradic. Za zmínku stojí Noir Désir, kteří zpívali „Jeden den ve Francii (Un jour en France)“ a zejména Bérurier Noir s titulem „Vepřín (Porcherie)“. „Mládež s**e na Front national (La jeunesse emmerde le Front national)“ je refrén, který se rychle stal jedním z vlajkových hesel demonstrací proti patriotismu.

V roce 2017 navíc Loran, bývalý kytarista Bérurier Noir, který nyní hraje ve skupině Les Ramoneurs de Menhirs, vyzval k hlasování pro Macrona, aby zablokoval Marine Le Pen. „Nerozumím tomu, jak se lidé mohou ptát, koho mají jít volit,“ řekl. Anarchista, zarputilý protivník liberálních hodnot, který volá po volbě kandidáta kapitálu, to je trochu ubohé …

Co se týče identitárního rocku, tak kromě návratu In Memoriam, to v posledních letech nebylo nic moc. Jak si to vysvětlujete? Nepodařilo se vám předat odkaz?

Fabrice Robert (Fraction): Podařilo se nám vytvořit skutečnou dynamiku se vznikem několika skupin s velmi rozmanitými styly. Bylo to však možné jen díky tvrdé práci několika aktérů. Kapela se pak mohla spolehnout na podporu vydavatelství, časopisů, webových stránek a organizátorů koncertů. S Bleu Blanc Rock, později Alternative-s jsme zahájili řadu aktivit, jako například vytvoření „CD Antimondial – 16 skupin se vztekem proti globalizaci (Antimondial – 16 groupes en rage contre la mondalisation), které propagovaly scénu v plném rozsahu.

Pak se někteří rozhodli mít svoje priority jinde a nenašla se za ně náhrada. Dnes si myslím, že za toto zastavení činnosti nese také určitou vinu národní hnutí, i když není příliš pozdě na to to napravit. Ve skutečnosti, spíše než se soustředit pouze na termíny voleb, by měly být také dány zdroje na podporu rozvoje vlastenecké hudební scény. Jak můžeme mít ve Francii hnutí, které přesahuje 20 % a nemít umělce a hudební skupiny, které nepotlačovaně šíří vlastenecké poselství? Jsme tedy odsouzeni ad vitam æternam, abychom podstoupili propagandu promigrantských umělců a rapperů nesoucích poselství předměstí?

Jimmie Åkesson, vůdce Švédských demokratů, šel na jeviště s vlasteneckou rockovou skupinou Ultima Thule. Takovou scénu ve Francii si stěží dokážeme představit…

In Memoriam tedy znovu vydali jedno mini-CD. Fraction by měla složit nové tituly. Po obnovení nějakého množství kontaktů také vím, že další důležitá skupina pracuje v současné době na novém albu … Stručně řečeno, možná se musíme vrátit, abychom vzbudili novou generaci!

Budou vás vaši fanoušci moci brzy najít na jevišti? S novými písněmi?

Fabrice Robert (Fraction): Všechno má svůj čas. V nejbližší době je cílem zpřístupnit už veřejnosti celou produkci Fraction na hlavních streamingových platformách a vydáme také kompilaci k 25. výročí skupiny.

Také jsem zachytil několik vzácných nahrávek a koncertů, které mám v plánu digitalizovat, ale bude to chvíli trvat. Zároveň nás oslovili také určitá vydavatelství pro sběratelské znovuvydání.

Plánujeme nakonec také vytvořit nové písně. Nemohu zatím prozradit příliš mnoho, ale některé texty by se měly více orientovat na pojmy jako obětování, věrnost, odpor, hrdinství, odvaha a překonání sebe sama. Ve Fraction máme několik členů, kteří se již mnoho let bojovým uměním a bojovým sportům. Proti ohebnosti mas a tváří v tvář různým kompromisům a zradám, se kterými se lze setkat, zejména v politice, bojové sporty připomínají určité základní hodnoty. Jak Joël Dicker připomněl: „Box nikdy nelže, dostat se do ringu je velmi spolehlivý způsob, jak zjistit, kdo za co stojí: buď jste nahoře, nebo jste dole, ale nelze tam lhát, ani sobě ani ostatním”

Život je boj, ať už na ulici, v ringu nebo v oktagonu.

Zdroj: breizh-info.com