Lidská velikost musí být vždy znovu dobývána v zápase.
Vítězí, když přemůže nápor sprostoty ve vlastní hrudi.
Zde leží ta pravá historická substance, v setkání člověka se sebou samým, tj.se svou božskou silou.
To je třeba znát, chceme-li se učit dějinám.
Toto nejhlubší místo, kde se ozývá a radí hlas slovy nepostižitelný, nazýval Sókratés svým daimoniem.
Také bychom je mohli nazvat:les

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“,

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!

 Český lev – 800 let tradice

Král zvířat lev byl od nepaměti vnímán coby symbol odvahy a síly. Takto byl
vyobrazován už ve starověké Babylonii, Asýrii či na Předním východě a stejně byl pojat jako
symbol rytířských ctností a ušlechtilosti ve středověku, přičemž se tato symbolika kontinuálně
přenesla i do současnosti.Vyobrazení lva se v historii často objevuje na šlechtických erbech či znacích evropských
států a měst. Evropa se lvem sice do kontaktu nepřicházela, protože na jejím území běžně nežije,
ale povědomí o něm bylo – připomeňme si císaře Nera, který trápil křesťany tím, že je házel
lvům. Zprávy o něm šířili také od konce jedenáctého a v průběhu dvanáctého století rytíři,
kteří se zúčastňovali křížových výprav. A exotická zvířata včetně lvů napříč Evropou také
různě putovala – když například římský císař a král sicilský Fridrich II. Štaufský v polovině
30. let 13. století podnikl výpravu do Německa, vzal si s sebou celý svůj zvěřinec.
V českých zemích se vůbec poprvé znak ne lva, ale lvice objevil za moravského markraběte Vladislava
Jindřicha; jde o vyobrazení na jeho jezdecké pečeti, kterou připojil k listině v roce 1213. O
pohlaví lva se ale vedou polemiky, neboť viditelný fakt, tedy hřívu, nelze zcela jednoznačně
kvůli zachovalosti a hlavně velikosti pečeti určit. Poté následují brakteáty, tedy jednostranné
stříbrné mince za Přemysla Otakara I.; vyobrazení lva, již dvouocasého, pak používal Přemysl
Otakar II. Dalo by se říct, že se lev v erbech a znacích stal téměř módním hitem a od poloviny
dvanáctého století se rychle šířil – do svých znaků jej přijímá řada měst na zdůraznění
sounáležitosti s panovnickým rodem, tedy že jde o královské město, namátkou jmenujme
třeba Litoměřice.
O tom, jak se z jednoocasého lva stal dvouocasý se různě spekuluje. Přemyslovci používali ve znaku orlici. Podle Dalimilovy
kroniky za hrdinské obléhání Milána knížetem Vladislavem II. byla poté orlice povýšena na
lva, „jenž se bíle v rudém poli skví“, zatím s jedním ocasem; druhý lví ocas měl prý Přemyslu
Otakaru I. do znaku přidat na začátku třináctého století jako projev díků, „že je mu nejbližším
druhem“, a za vojenskou pomoc proti odbojným Sasům římský král Ota IV. Brunšvický.
Poprvé se všemi atributy můžeme nalézt českého lva v Pasionálu abatyše Kunhuty,
souboru duchovních textů z roku 1320: vidíme ho s nápisem Boemie vedle plamenné orlice a
svatojiřského znaku. Od té doby prošel různými dílčími změnami, pokud sáhneme do
nedaleké historie, třeba v roce 1960 mu byla z hlavy sňata koruna a místo ní umístněna
pěticípá hvězda a na hruď lev dostal znak Slovenska – modrý Kriváň a vatru symbolizující
Slovenské národní povstání. Správně je lev zobrazován v červeném poli, je stříbrný,
dvouocasý, úst rozžhavených, s jazykem vyplazeným, má bojový postoj, zlatou korunku, jež
symbolizuje české království, a zlaté drápy, tzv. zbroj, což je heraldické označení pro tu část
zvířecího těla, kterou lze použít v boji.
Lev ve znaku pro Čechy symbolizuje především obrovskou kontinuitu -že tady byli panovníci, kteří ho respektovali a i přes
změny dynastií necítili potřebu jej nějak měnit. A že ta kontinuita pokračovala a pokračuje s
dílčími obměnami i za dalších vlád.

Napsáno na základě rozhovoru předního současného českého historika Josefa Žemličky pro týdeník Respekt publikovného 29.10.2013