Archiv pro měsíc: Září 2015

Tradiční slovanská kultura

Slovanskou tradiční kulturu známe jen velmi nedokonale. Její hlavní rysy můžeme ovšem – alespoň zhruba – charakterizovat na základě toho, co víme o myšlení a světovém názoru evropské vesnice a mimoevropských „primitivů“. Kultura je v každé, i moderní společnosti, vždy především kulturním dědictvím, tím, co je předáváno jednou generací druhé, tím, čemu se každý člen společnosti učí v procesu své socializace. V archaických společnostech byl právě tento prvek tradice rozhodující natolik, že ještě v minulém století se v evropské vesnici udržovala kultura tkvící svými kořeny a celým svým rázem hluboko v tisícileté minulosti a odolávající všem zásadním změnám. Snaha bránit se jakékoliv změně byla prvním typickým znakem archaických kultur; druhým bylo to, že skutečnost nazíraly přirozeně celostně. Archaické myšlení se nesnažilo rozkládat analyticky skutečnost na její jednotlivé prvky, aby je pak mohlo opět složit ve vnitřně spojitý obraz, jako to činíme my, ale snažilo se nazírat skutečnost přímo jako celek, a konstruovalo její obrazy většinou na základě asociací, úsudků a analogie. „Ono poznání světa, k němuž archaické myšlení dospívá, lze srovnat s představou, kterou bychom si o nějaké místnosti udělali ze zrcadel, jež by visela na zdech proti sobě a vzájemně by se zrcadlila (a zrcadlila by i objekty umístěné v prostoru mezi nimi), přičemž by však tato zrcadla nebyla navzájem přesně paralelní. Vytváří se současně množství obrazů, a žádný se přesně nepodobá ostatním, takže každý přináší jen dílčí poznání výzdoby a zařízení, ale jejich soubor je charakterizován invariantními vlastnostmi, jež vyžadují určitou pravdu. „Divoké myšlení“ prohlubuje svoje poznání pomocí imagines mundi. Konstruuje intelektuální stavby, které mu usnadňují chápání světa tím, že se mu podobají“. Celý příspěvek

Hervé Juvin-o systému lidských práv

Systém lidských práv se opájí individuálními svobodami, které vynalezl a postavil je do protikladu k někdejšímu barbarství půdy, folklóru, národa a víry. Posvěcuje tak člověka obnaženého, bloudícího samotáře, jenž je nekonečně pohyblivý, v každém okamžiku je ze všeho vyvázán, osvobozen od všeho, co neodpovídá jeho zájmu nebo představě, kterou si o svém zájmu utvořil. Každé sjednocené společenství je předem zavrhnuto. Konkrétního člověka, který pobývá zde a mezi svými nahrazuje abstraktní individuum, jehož definují pouze jeho práva. Samozřejmě ale dochází k přesně opačnému vývoji: boj proti diskriminaci, boj za rovnoprávnost a rovnost podmínek natrvalo stírá lidskou rozmanitost. Rovnost pohlaví je účinným nástrojem, jak z žen učinit stejné bytosti, jako jsou všichni, a respekt k odlišnostem je pastí, již nastražila Evropa tlačící islám k postupnému sebezničení ve žvanivé ospalosti satelitní televize a internetu, té, která vede samotné Evropany k zapomnění vlastní identity. Ano, jistě, všichni jsou s námi, protože, my všichni jsme stejní jako oni: jsme humanoidi ve vodotěsných bublinách, kteří spolu pod dohledem kamer komunikují pomocí klávesnic a vyjadřují se prostřednictvím obrazovky. To, co přežívalo díky odlišnosti a co podporovaly různé druhy diskriminace (a jistě nespravedlivě, někdy velice nespravedlivě), liberalismus rozpouští ve vatovité a pohodlné prázdnotě velkých evropských náměstí a bankovek označených „euro“, na kterých nenajdeme vyobrazeno nic lidského. Rok 2010 byl vyhlášen rokem „biodiverzity“. Kdy nastane rok lidské diverzity, záchrany kultur, civilizací a identit, jimž hrozí vyhynutí pod tlakem světokulturní agrese?