Systém lidských práv se opájí individuálními svobodami, které vynalezl a postavil je do protikladu k někdejšímu barbarství půdy, folklóru, národa a víry. Posvěcuje tak člověka obnaženého, bloudícího samotáře, jenž je nekonečně pohyblivý, v každém okamžiku je ze všeho vyvázán, osvobozen od všeho, co neodpovídá jeho zájmu nebo představě, kterou si o svém zájmu utvořil. Každé sjednocené společenství je předem zavrhnuto. Konkrétního člověka, který pobývá zde a mezi svými nahrazuje abstraktní individuum, jehož definují pouze jeho práva. Samozřejmě ale dochází k přesně opačnému vývoji: boj proti diskriminaci, boj za rovnoprávnost a rovnost podmínek natrvalo stírá lidskou rozmanitost. Rovnost pohlaví je účinným nástrojem, jak z žen učinit stejné bytosti, jako jsou všichni, a respekt k odlišnostem je pastí, již nastražila Evropa tlačící islám k postupnému sebezničení ve žvanivé ospalosti satelitní televize a internetu, té, která vede samotné Evropany k zapomnění vlastní identity. Ano, jistě, všichni jsou s námi, protože, my všichni jsme stejní jako oni: jsme humanoidi ve vodotěsných bublinách, kteří spolu pod dohledem kamer komunikují pomocí klávesnic a vyjadřují se prostřednictvím obrazovky. To, co přežívalo díky odlišnosti a co podporovaly různé druhy diskriminace (a jistě nespravedlivě, někdy velice nespravedlivě), liberalismus rozpouští ve vatovité a pohodlné prázdnotě velkých evropských náměstí a bankovek označených „euro“, na kterých nenajdeme vyobrazeno nic lidského. Rok 2010 byl vyhlášen rokem „biodiverzity“. Kdy nastane rok lidské diverzity, záchrany kultur, civilizací a identit, jimž hrozí vyhynutí pod tlakem světokulturní agrese?