Kniha Alaina de Benoista Au-delà des droits de l’homme, kritizující koncept a ideologii lidských práv, byla poprvé vydána ve francouzském originálu roku 2004. Následně roku 2011 přichází anglický překlad Beyond Human Rights, jejž uvádí předmluva profesora veřejného práva na Štrasburské univerzitě Erica Maulina. Roku 2016 vychází druhé, rozšířené vydání francouzského originálu, a konečně roku 2019 nakladatelství Sol Noctis vydává český překlad Za horizontem lidských práv, vycházející ze zmiňovaného druhého a doplněného vydání. Celý příspěvek
Archiv pro štítek: alain de benoist
Mario Müller: Metapolitika
Pojem vytvořený italským marxistou Antoniem Gramscim (1891–1937) patří k základnímu kánonu strategie Nové pravice. Koncem šedesátých let se ho chopil Alain de Benoist a rozvinul ho jakožto koncept kulturní revoluce zprava. Teorii a praxi identitárního hnutí tak inspiruje až dodnes.
Jim Saleam: K tradici novopravicového myšlení v Austrálii
Protože se dnes v Austrálii rozbíhá debata o idejích, obecně označovaných za „Evropskou Novou pravici“, je zcela na místě položit si otázku ohledně dějin novopravicové ideologie v Austrálii.
Jsou to dějiny poměrně rozsáhlé, byť i tak nezbytně zestručněné a najdou se v nich užitečné postřehy, načerpané z různých pokusů o adaptaci. Mnoho se o nich neví, přestože někteří z raných představitelů novopravicové doktríny dosud jsou mezi námi. V následujícím krátkém přehledu budu vycházet z toho, že čtenář je obeznámen se základy Nové pravice a není ho tak třeba do problematiky zasvěcovat od začátku. Tam, kde se v roli protagonisty vyskytne autor těchto řádek, o sobě budu hovořit ve třetí osobě. Celý příspěvek
Možnosti transgrese a Nová pravice – Vítězslav Jinoch
Myslívali jsme, že náš osud je ve hvězdách.
Dnes víme, že je velkou měrou v našich genech.
J. D. Watson
*
V příloze knihy Kultura pro Evropu Karel Veliký píše: „V přísném smyslu žádný ‚přírodní člověk’ neexistuje, protože beze zbraní, bez ohně, bez upravené potravy a přístřeší se neobejde ani to nejprostší lidské společenství (techné patří k lidské podstatě). Člověk je tak oproti zvířeti ‚bytost deficitní’, z této nedostačivosti však zároveň plyne jeho ‚otevřenost světu’. Dnešní praví (tzn. Nová pravice, poznámka autora) mohou tuto kvalitu osvědčit např. svým přístupem k neofuturistickým ‚genovým terapiím’ (eugenika na úrovni genů), k ‚zlepšování člověka’ (surhumanismus, transhumanismus), (…) k přesahu dosavadního rozměru lidství (transgrese), kdy technično doslovně splyne s tělem.“[1] Celý příspěvek
Přesýpací hodiny kapitalismu – Alain de Benoist
Nůžky nerovnosti se všeobecně rozevírají – mezi zeměmi navzájem i v rámci většiny z nich. Bohatí bohatnou, chudí chudnou a střední třídu ohrožuje pád do chudoby. Nabízí se otázka – jak jsme do této situace dospěli? Podívejme se při hledání odpovědi na novější dějiny kapitalismu.
V kapitalistickém systému 19. století byl třídní boj hrou s nulovým součtem: co jedna třída získala, musela jiná zákonitě ztratit – odtud také pramenila tvrdost Systému. V následujícím století, počínaje 30. lety, přinesl úsvit Fordova věku zásadní revoluci, která celý systém posunula na vyšší stupeň. Fordismus vycházel z poznatku, že výroba postrádá smysl, pokud není předmětem spotřeby, což znamená, že pokud měli být dělníci schopní koupit si jim určené zboží, museli být také víceméně slušně zaplacení. Celý příspěvek