Evropa (potažmo celá západní civilizace) je sužována prapodivnou formou podvědomé sebedestrukce, rezultující v nechuť obraňovat svou vlastní kulturní identitu a strategické zájmy. Státy Visegrádu jsou momentálně poslední větší baštou opravdové evropské identity. Jak podotýká David Engels, profesor Svobodné univerzity v Bruselu v rozhovoru s Lénárdem Sándorem, badatelem Národní univerzity veřejné služby, může se jednat o vskutku přelomový historický okamžik, jenž se může pro západoevropské konzervativce stát pevným odrazovým můstkem ke kulturnímu znovudobytí Evropy.
Celý příspěvekArchiv pro štítek: konzervativismus
Hilaire Belloc: Distributivní stát místo otroctví!
1. Joseph Hilaire Pierre Belloc: život a dílo
Novinář, spisovatel, básník a politický aktivista Joseph Hilaire Pierre Belloc se narodil 27. července 1870 v La Celle-Saint-Cloud ve Francii. Byl synem francouzského otce
a anglické matky. Od svých dvou let vyrůstal v Anglii, kam se s matkou odstěhoval
po smrti svého otce. Jeho matka v převážně protestanské Anglii konvertovala ke katolicismu v jehož ovzduší byl mladý Belloc vychován. To bylo pro jeho budoucí život nejvíce rozhodujícím okamžikem. Belloc vystudoval na Balliol College v Oxfordu obor historie, čímž nabyl veliké dějinné niveau, které se táhne celým jeho životním dílem.[1]
Belloc je autorem mnoha proslulých žurnalistických polemik, básní a románů. Několik z jeho děl bylo také přeloženo do českého jazyka, jako např. Cesta do Říma,[2] Čtyři pocestní,[3] Kardinál Richelieu,[4] a Milost Alláhova.[5] V českém jazyce je taktéž dostupné dílo zachycují Bellocovi politické a společenské názory na moderní dějiny, nesoucí všeříkající název Otrocký stát,[6] což prozrazuje, že jeho život byl hluboce politický. Belloc byl spolu s Gilbertem Keithem Chestertonem[7] autorem politické ideologie (staro)nového společenského uspořádání, které odkazovalo na předreformní středověkou katolickou cechovní společnost, jež vešlo ve známost jako tzv. „idea distributivismu“, která je „třetí cestou“ mezi uspořádáním kapitalistickým a komunistickým, jichž byl Belloc rozhodným kritikem.[8] Celý příspěvek