Pojem vytvořený italským marxistou Antoniem Gramscim (1891–1937) patří k základnímu kánonu strategie Nové pravice. Koncem šedesátých let se ho chopil Alain de Benoist a rozvinul ho jakožto koncept kulturní revoluce zprava. Teorii a praxi identitárního hnutí tak inspiruje až dodnes.

Gramsci rozpoznal, že v západních demokraciích skutečná moc nespočívá v rukou politických institucí a jejích představitelů. Policie, politici a vojáci naopak nemohou jednat bez neviditelného gravitačního centra moci: bez kulturní nadvlády. Pod heslem „čtvrtá velmoc“ ostatně tento poznatek dávno vplul do obecného jazykového úzu: Médii ovlivňované veřejné mínění tvoří myšlenkový a skutkový rámec politiky. Určuje takzvaný Overton window, „okno“ veřejně akceptovatelných idejí a mínění. Tato kulturní moc jako vládnoucí ideologie vlastně legitimuje moc politickou a propůjčuje jí autoritu nutnou k vládnutí. Přesně tady začínají akce a kampaně identitárního hnutí: Neboť před zřízením pevnosti „Evropa“ musí nejprve padnout pevnost Political correctness; než budou moci být uskutečněna politická opatření jako uzavření hranic nebo reemigrace, musejí se setkat se širokým přijetím ve veřejném mínění. Metapolitika představuje tak říkajíc „software“ moci. Zatímco strany se dohadují o politické pozice, identitární aktivisté uznávají, že jakýkoli politický obrat musí předcházet obrat kulturní. Vítr se začíná otáčet už nyní: Pojmy, obrazy a narativy levice se stále více stávají cílem posměchu a opovržení. Četné fráze jako „ojedinělý případ“, „pestrost“ nebo „kvalifikovaná síla“ se tak už převrátily do absurdního protikladu. Úkolem identitární metapolitiky je na jedné straně odumírání těchto „kódových slov“ uspíšit, a na druhé vytvořit vlastní proti-narativy.

Vládnoucí politické třídě nakonec zůstávají, jak píše Gene Sharp, už jen „přizpůsobení se, ústupky, omezení se nebo rozpuštění“. Politika se buď přizpůsobí, nebo musí odejít. Oba scénáře – jako „orbanizace“ a „majdanizace“ – jsou součástí identitární strategie.

***

Překlad hesla Metapolitika pochází z autorovy knihy Kontrakultur, která vyšla v německém vydavatelství Antaios, které vlastní Götze Kubitschek.