Abychom přišli k základu věci, musíme se zeptat: Co je bohatství? Představy, které se s ním spojují, mají něco zmateného, co vychází ze zmatení a smíchání pojmů. Lidé, kteří mají veškerou ontologii za zlořád, nechtějí nic vědět ani o tom, že bohatství je podle svého pojmu buď bytím, nebo jměním. Tím je však třeba začít. Chápu-li bohatství jako bytí, pak zjevně nejsem bohatý proto, že mnoho mám, spíše všechno jmění závisí na mém bohatém bytí. Bohatství pak není něco, co k člověku přilétne a od něj odlétne, je sotva dáno spolu s vůlí a sotva ji podléhá. Je to původní bohatství, více svobody, jež se na jistých lidech zatřpytí. Bohatství a svoboda jsou navzájem neoddělitelně spojeny, tak těsně, že každý druh bohatství jsem schopen ocenit podle stupně svobody, který v něm tkví. V tomto smyslu může být bohatství identické s chudobou, to znamená, že bohaté bytí je slučitelné s neexistencí jmění, s nemajetností. Homér nemyslí na nic jiného, když nazývá žebráka králem. A jen toto bohatství, jež je mi přiřazeno bytím, je bohatstvím, jímž mohu plně disponovat a jež mohu plně požívat. Neboť pokud bohatství sestává z nějakého jmění, ještě tím není dána schopnost požitku tohoto jmění, a tedy může scházet, což je častý případ. Tam, kde má bohatství důstojnost, má i onu pevnost, která nepodléhá změně a náhodě. Je tak udržitelné, tak stabilní, jako jsou poklady, jejichž charakteristickým znakem je, že je nelze napadnout a nejsou podrobeny sžíravosti času. Kde bohatství spočívá na nějakém jmění, může být kdykoli odňato. Většina věří, že bohatství vznikne tím, že se člověk obohatí, což je omyl, který je společný veškeré lůze tohoto světa. Obohatit se může jen chudoba. Ta, v analogii k pojmu bohatství, spočívá buď v absenci bytí, nebo jmění. Kde spočívá v absenci bytí, nemůže být chápána jako identická s bohatstvím, jež spočívá v nějakém bytí. Kde je absencí jmění, může být identická s bohatstvím tam, kde se absence jmění setkává s bohatým bytím.

V indogermánských jazycích se bohatství pojímá jako bytí. V němčině má reich [bohatý] a Reich [říše, království] stejný původ. Bohatý zde neznamená nic jiného než mocný, vznešený, královský, jak je vidět z latinského slova regius. „Říše“ je však jedno s latinským rex, se sanskrtským rajan, jež znamená krále. Bohatství proto není nic jiného než vládnoucí [regierende], královská moc a síla lidí. Tento původní význam byl sice zasut a v jazykovém úzu ekonomistů, kteří bohatství staví naroveň hospodářskému jmění, jej už nelze najít, přece si však toto vulgární pojetí neosvojí nikdo, kdo umí pronikat do hlubšího, pravého stavu věci. Vlastnění, jmění peněz je a vždy bude hodno opovržení tam, kde přichází do rukou chudoby, kterou je třeba chápat jako absenci bytí. Neklamným znakem bohatství je, že záplavu rozdává jako Nil. Je to královský ráz v člověku, jímž se táhnou zlaté žíly. Lidé, kteří jsou zrozeni jen pro trávení, pouzí konzumenti, nemohou nikdy stvořit bohatství.

JÜNGER, Friedrich Georg. Perfektnost techniky. Praha: Academia, 2012, str. 21-22.