Archiv pro štítek: konzervativní revoluce

Jim Saleam: K tradici novopravicového myšlení v Austrálii

Protože se dnes v Austrálii rozbíhá debata o idejích, obecně označovaných za „Evropskou Novou pravici“, je zcela na místě položit si otázku ohledně dějin novopravicové ideologie v Austrálii.

Jsou to dějiny poměrně rozsáhlé, byť i tak nezbytně zestručněné a najdou se v nich užitečné postřehy, načerpané z různých pokusů o adaptaci. Mnoho se o nich neví, přestože někteří z raných představitelů novopravicové doktríny dosud jsou mezi námi. V následujícím krátkém přehledu budu vycházet z toho, že čtenář je obeznámen se základy Nové pravice a není ho tak třeba do problematiky zasvěcovat od začátku. Tam, kde se v roli protagonisty vyskytne autor těchto řádek, o sobě budu hovořit ve třetí osobě. Celý příspěvek →

Marek Skřipský: Noční rozhovor (o čem asi diskutovali dva velikáni německé literatury)

Berlín, prosinec 1930

Ve světle plynových lamp získával sníh lehce oranžový nádech. Ležel všude. Bílý příkrov zasypal ulice a silnou vrstvou pokryl střechy domů. Monotónně křupal pod botami a v nočním tichu vydával onen nezaměnitelný chroupavý zvuk. Chodec v elegantním kožeňáku jej ale nemohl slyšet a to hned ze dvou důvodů. Za prvé byl hluboce pohroužen do svých myšlenek a za druhé, ruch berlínského centra ono sněhové křoupání zcela přehlušoval.

„Berlín”, pomyslel si chodec pohrdavě, „symbol celého dekadentního výmarského Německa. Berlín se všemi těmi zatuchlými pajzly, děvkami a šmelináři. Neuvěřitelné, co s ním výmarští demokraté za pár let provedli. Berlín plný hnusných natěsnaných domů, které už svou podobou musely člověka nakazit trudnomyslností. Celá ta nová architektura nikam nesměřuje, jsou to kůlny, postavené beze smyslu. Berlín plný ohavných tabarínů, nabízejících tu nejpokleslejší zábavu, přecpaný kšeftaři, liberály, komunisty a podobnou havětí. Berlín, který… Celý příspěvek →

Prorok německé Nové pravice – NY Times část 2.

James Angelos nytimes.com

Kubitschek udržuje těsné kontakty s neformální frakcí AfD, která si říká der Flügel („Křídlo“). V jejím čele stojí nejextrémnější straníci, včetně někdejšího učitele dějepisu Björna Höckeho, který AfD vede v Durynsku. Kubitschek se s ním zná už skoro dvacet let a mluví o něm nesmírně uznale jako o „idealistovi“ a „romantikovi“. V Německu se ale jen málokdo zasloužil o rozostření už tak nejasné linie mezi starou a novou pravicí více než on. V březnu to byl právě Höcke, kdo vyvolal vnitřní stranickou revoltu proti zakladateli strany, ekonomovi Berndu Luckemu, kterého ve svém prohlášení obvinil spolu se zbytkem vedení strany z nemístných kompromisů s „establishmentovou“ linií a nedostatečného odporu vůči „dalšímu nahlodávání německé suverenity a identity“. Celý příspěvek →

Prorok německé Nové pravice – NY Times část 1.

Jak z malé vesnice na východě Německa vytváří nacionalistický intelektuál svou vizi budoucnosti evropského hnutí.

James Angelos nytimes.com

Götz Kubitschek, dle vlastních slov „pravicový intelektuál“, žije ve středověkém statku ve východoněmecké vesnici Schnellroda. Z této izolované starobylé bašty vyvíjí sedmačtyřicetiletý Kubitschek značný vliv na krajně pravicové myslitele, aktivisty i politiky v celém Německu, kteří k němu do Schnellrody pravidelně zajíždějí na audience. Ze statku jsou řízeny časopis a nakladatelství Antaios, které Kubitschek provozuje se svou ženou, spisovatelkou Ellen Kositzovou, a také pravicový think-tank, neškodně pojmenovaný Institut pro státní politiku (Institut für Staatspolitik). Manželé zde mají i malou ekologickou farmu, kde chovají králíky a kozy. Kubitschek se považuje za konzervativce a bojuje za zachování německé „etnokulturní identity“, již podle něj ohrožují přistěhovalectví i odcizující působení modernity. Sám se řadí k německé „nové pravici“, která se od té „staré“, tedy národních socialistů, snaží maximálně distancovat. Němečtí politologové zase nazývají směr myšlení, k němuž se Kubitschek hlásí, buď jako ideologický „přechod“ mezi konzervatismem a pravicovým extremismem, případně prostě jako extremismus, nepříliš odlišný od staré pravice. Kubitschek však předkládá své názory s odzbrojujícím, teutonským idealiismem odkazujícím na Německo dlouho před Hitlerovým vzestupem. Německý časopis Der Spiegel o něm kdysi psal jako o „temném rytíři“. Celý příspěvek →

Chůze lesem – Ernst Jünger

Člověk má sklon spoléhat na aparaturu anebo se jí podrobovat i tam, kde musí čerpat z vlastních zdrojů. To je nedostatek fantazie. Musí znát hranici, za níž si už nesmí nechat odkoupit své suverénní rozhodování. Pokud jsou věci v pořádku, bude voda v potrubí a proud v přípojce. Je-li život a majetek ohrožen, přičaruje poplachový signál požárníky a policii. Je velice nebezpečné, že člověk příliš pevně spoléhá na tyto pomoci a že je bezbranný tam, kde nepřicházejí. Za každý komfort se musí platit. Postavení domácího zvířete má za následek situaci jatečního dobytka.

Katastrofy jsou prubířským kamenem toho, nakolik jsou lidé i národy ještě založeny svým původem. Zde alespoň jeden svazek kořenů přímo otvírá zeminu – a na tom závisí zdraví a životní vyhlídky mimo civilizaci a její jistoty.

To se ukazuje ve fázích nejvyššího ohrožení, kdy přístroje člověka nejen nechávají na holičkách, ale dokonce jej, jak se zdá, bezvýchodně svírají. Pak je třeba rozhodnout, zda partii vzdát, anebo zda v ní pokračovat z nejniternějších a nejvlastnějších sil. V druhém případě jde o rozhodnutí pro chůzi lesem.

Jedná se o úryvek jedenácté kapitoly z knihy Ernsta Jüngera Chůze lesem (Oikoymenh, 1994). Pokud se vám líbil, neváhejte si přečíst celou knihu.