Dnes je to přesně šet let, kdy si Dominique Venner vzal dobrovolně život. Ve svém vysoce symbolickém gestu, pro jehož provedení si vybral chrám Notre Dame, nebyla žádná forma rezignace, beznaděje či dokonce pomatenosti, tak jak se nám snažila namluvit manistreamová media. Právě naopak, slovy nedávno zesnulého Guillaume Fayeho: Celý příspěvek
„Současnou západní společností obchází strašidlo – strašidlo sexu.“
Guillaume Faye, Sexe et Dévoiement, anglicky Sex and Deviance, Arktos Media, 2014
Sex se jako červená nit vine celou naší existencí, přesto se o něm po drtivou většinu trvání západních dějin příliš nediskutovalo, i když podléhal striktní regulaci souborem nepsaných pravidel. V dnešním světě o něm mluvit lze, a to se stejnou nenuceností jako třeba o nové značce kávy nebo populární televizní show. „Nenucenost“ je zde klíčovým výrazem, protože v záplavě časopiseckých článků na toto téma se jen zřídkakdy setkáváme se sebemenší stopou serióznosti. Náš svět je sice sexu plný, přistupujeme k němu však spíš jako k terči parodie – ať už jako zdroje smíchu při vystoupeních stand-up komiků, pobavení nad zmínkou o podivných fetiších jako jsou „furries“, případně pak se zvláštně nezdravým přístupem, jakým svět randění a jednorázových známostí zobrazují filmy. Celý příspěvek
Je docela možné, že až se bude za stovky let diskutovat o průběhu historických událostí prvních dekád tohoto století, budou se naši potomci odkazovat i na slavné knihy. Tak jako dnes se žádná diskuse o pádu Říma neobejde bez zmínění Gibbona, je pravděpodobné, že jiné knihy získají podobně ikonický status v souvislosti se zásadním otřesem naší vlastní civilizace. Kniha „Kolonizace Evropy“ od Guillama Faye si toto čestné postavení rozhodně zaslouží. Vydána byla před 16 lety ve francouzštině a nyní znovu v anglickém překladu. Je to nejen odvážné, procítěné a vyčerpávající pojednání o věcech, které přivedly Evropu do stavu, ve kterém dnes je, ale i tvrdě a upřímně pojmenovává, čím si Evropa ve své budoucnosti může (a musí) projít. Celý příspěvek
Proti růstu
Fayeho replika proti „paradigmatu hospodářského rozvoje“ je prostá:
Intelektuální revoluce už započala: lidé si začínají všímat, aniž by se to zatím odvážili říct nahlas, že staré poučky, podle kterých se život lidstva na individuální i kolektivní úrovni každým dnem zlepšuje díky vědě, šíření demokracie a rovnostářské emancipaci, jednoduše nejsou pravdivé… Naplno proto dnes začínáme pociťovat neblahé účinky masové technologie: stále odolnější viry, problémy způsobené průmyslově produkovanými potravinami, nedostatek půdy a pokles objemu světové zemědělské výroby, rychlé a všudypřítomné ničení životního prostředí či vývoj zbraní masového ničení návdavkem k jaderné pumě – nemluvě o tom, že technologie vstupuje do své barokní fáze. (s. 162-3) Celý příspěvek
Při svém bádání učinila profesorka Giana Vorttová z Historického institutu objev natolik šokující, že se o něm neodvážila skoro s nikým mluvit.
Nálezy z archeologických vykopávek nedaleko oceánu podle všeho potvrzovaly její teorii, že záhadná civilizace ze starých legend skutečně existovala, přestože zmizela už před více než třiceti staletími. Podle jiných zkazek to bylo století dvacet, jiné zase mluvily o deseti. Pravdu však neznal nikdo. Celý příspěvek
Lidem budoucnosti: Jmenuji se Jeanne Riquetoutová a píši vám coby svědek rychlého konce před tisíci lety zrozené civilizace.
Jakmile jí došlo, že toto je konec, rozhodla se Jeanne, že tou nejlepší ze zbývajících možností je předat svědectví o své civilizaci budoucím generacím. Zabývat se elektronickými formáty vůbec nemělo smysl – stará DVD, mrtvé počítače i USB flash disky byly teď, když už je žádné zařízení neumělo přečíst, zcela k ničemu a webové cloudy dávno přišly o všechny uživatele… Celý příspěvek
V 80. letech patřil Guillaume Faye k nejznámějším představitelům think-tanku Nové pravice GRECE a byl i jeho zdaleka nejoblíbenějším řečníkem. Svou břitkostí, vervou a vhodně přimíchanou trochou opovržení – přezíravé „l’acteur Reagan“ či pohrdavé „monsieur Henri Levi surnommé le grand“ – pravidelně přiváděl obecenstvo k výbuchům nadšení. Pokaždé, když jsem ho slyšel mluvit na akci GRECE, se mu dostalo ovací ve stoje. Celý příspěvek
Národ, lid může mít skvělou a tvůrčí civilizaci i s nedostatečnými státními institucemi. Příklad Francie ostatně mluví sám za sebe. V mnoha obdobích svých dějin se naše země potýkala s nestabilní státní organizací, neschopnou zvládat neustále se opakující krize. Společnost však i tak fungovala a žila ve všech sférách tvůrčím životem i navzdory krizi státu – byla totiž plodným společenstvím lidí plných vitality, které v tom nikdo neomezoval. Celý příspěvek
V kruzích spíše rádoby revoluční nebo šířeji vzato „antiliberální pravice“ čas od času dochází ke vzplanutím – nebo možná záchvatům – tendence, již bychom mohli nazvat „metafyzickým tradicionalismem“.
Spisovatelé jako Evola či Heidegger obvykle slouží jako záminka – a toto bych rád zdůraznil: záminka – k projevům těchto tendencí, v nichž osobně spatřuji mnoho negativních a demoralizujících prvků. Problémem pochopitelně nejsou tito autoři sami o sobě. Když zůstaneme u Evoly s Heideggerem, dílo – jež obsahuje myšlenky „evoliánům“ a „heideggerovcům“ často značně vzdálené – ani jednoho z nich tedy není terčem kritiky, jejich pravicovým „učedníků“, jimiž se budu v tomto článku zabývat. Celý příspěvek
Symbolická postava mytického nebo reálně existujícího člověka, který ztělesňuje nejvyšší hodnoty etnika, národa nebo kultury, protože se za ně obětoval.
Evropská kultura byla původně založena na hrdinském eposu, na zasvěcovacích textech Iliady a Odyssey. Každá společnost se srovnává se svými hrdiny i antihrdiny. Dnes dominující ideologie se snaží jakoukoli hrdinskou dimenzi života, která by mohla stát v cestě individualistickému „rozvoji“ malého já, sprovodit ze světa. Celý příspěvek
