Jsou různé druhy festivalů, ale jeden mezi nimi opravdu vyniká, litevský Kilkim Žaib bych osobně doporučil navštívit každému identitáři. Zatímco český metalový festival Bruttal Asault podporuje oficiálně hnutí Antifa a s ním spjatou politickou korektnost. Kdy Antifa právě v metalu určuje, které kapely mohou hrát a které ne. Vzpomeňme na rušení koncertů švédských Marduk v Oaklandu, ruské kapely Blackdeath ve městě Utrechtu v Nizozemsku. Dále byla ukrajinská kapela KZOHH nucena zrušit své turné po čtyřech francouzských městech (Paříži / Lille / Montpellieru / St-Etienne), ze stejného důvodu politické korektnosti bylo zrušeno severoamerické turné norských Taake, ale i koncert polských Graweland v Montrealu a Francouzi z Peste Noire nesměli vystoupit na „Blastfestu“ v Norsku a dále na Sinister Howling Festu v Německu. Následovalo zrušení celého tour australských Deströyer 666, ale dá se vzpomenout i na starší násilné činy Antify proti kapelám. Je čas si uvědomit, že dnes už není metalová scéna „jen o hudbě,“ ale že jde i o naši svobodnou vůli, duševní integritu a o konflikt se samozvanou „ideo policii,“ co se snaží oddělit rebelské metalové kapely od jejich posluchačů.
Celý příspěvekArchiv pro rubriku: Pohanství
Vítězslav Jinoch: Nad Apokalypsou D. H. Lawrence
David Herbert Lawrence[1] byl významným britským spisovatelem, básníkem a esejistou. Svým myšlením je řazen k filosofii vitalismu (tj. filosofie života) pro níž je primárním objektem a jedinou realitou život a jeho růst[2]; proto Lawrence kritizoval křesťanství a jeho sekularizované potomstvo: demokracii a lidská práva. Naopak vyzdvihoval hodnoty jež prostupují celou živou přírodou: moc a sílu, tj. aristokratické jednání a z něj povstávající organicky uspořádané společenství. Celý příspěvek
Titáni jsou tu: Boj za podstatu
V současnosti můžeme najít jak knihy aktuální, tak i ty, jejichž čas teprve přijde. Myslím, že knihu „Boj za podstatu“ od Pierra Krebse, jež byla vydána v němčině a francouzštině v letech 1997 a 2001 by si měl každý přečíst právě teď, jelikož jsme se dočkali vynikajícího anglického překladu od dr. Alexandera Jacoba.
Dr. Pierre Krebs je francouzsko-německý filosof a spisovatel, který se společně s Alainem de Benoist stal zakladatelem think tanku, který se v pozdních 70. letech zapsal do povědomí pod francouzským akronymem GRECE (The Groupement de Recherches et d’Études pour la Civilisation Européenne), což byl první spolek takzvané evropské Nové pravice. Krebs se narodil v roce 1946 ve francouzském Alžírsku a vystudoval právnickou fakultu na univerzitě v Montpellieru, žurnalistickou školu a Školu pokročilých sociálních věd v Paříži. Je považován za jednoho z nejpřednějších expertů v historii studia skandinávských jazyků, hlavně staré severštiny. Také získal doktorát v oboru francouzské literatury z univerzity 12 Val de Marne v Paříži. Účastnil se mnoha konferencí a vydal několik knih v oblasti filosofie literatury a metapolitiky. Celý příspěvek
Recenze knihy Guillaume Fayeho Sex a deviace
„Současnou západní společností obchází strašidlo – strašidlo sexu.“
Guillaume Faye, Sexe et Dévoiement, anglicky Sex and Deviance, Arktos Media, 2014
Sex se jako červená nit vine celou naší existencí, přesto se o něm po drtivou většinu trvání západních dějin příliš nediskutovalo, i když podléhal striktní regulaci souborem nepsaných pravidel. V dnešním světě o něm mluvit lze, a to se stejnou nenuceností jako třeba o nové značce kávy nebo populární televizní show. „Nenucenost“ je zde klíčovým výrazem, protože v záplavě časopiseckých článků na toto téma se jen zřídkakdy setkáváme se sebemenší stopou serióznosti. Náš svět je sice sexu plný, přistupujeme k němu však spíš jako k terči parodie – ať už jako zdroje smíchu při vystoupeních stand-up komiků, pobavení nad zmínkou o podivných fetiších jako jsou „furries“, případně pak se zvláštně nezdravým přístupem, jakým svět randění a jednorázových známostí zobrazují filmy. Celý příspěvek
Vánoce a zimní slunovrat
Ve svém díle „Roma e il natale solare nella tradizione nordico-aria“, Evola píše:
„Jen málo lidí si uvědomuje, že v dnešní době mrakodrapů, rádia, masivních přesunů mas lidí po Zemi, jsou svátky dávnou tradicí, která nás v duchu vrací zpět do časů úsvitu lidstva, kdy povstávala první árijská civilizace. Je to tradice, ve které je slyšet mocný hlas tehdejších lidí více než nějaká konkrétní víra.”
Ze všeho nejdříve musíme zmínit fakt, který většina lidí pravděpodobně nezná, a to že datum Vánoc a začátku nového roku bylo zpočátku shodné. Toto datum nebylo zvoleno náhodně, ale bylo pevně spojené s datem zimního slunovratu. Zimní slunovrat opravdu připadá právě na 25. prosince, což je datum, kdy sice také slaví Vánoce, ale původní význam tohoto dne je ve skutečnosti astronomický.
Larry Siedentop: O starověké polis
Občané antických států na sebe nahlíželi jako na obránce země svých božských předků. Tito předkové pro ně byli nerozdílně spojeni se zemí, na níž se obec rozkládala. Přijít o toto území by znamenalo ztratit také rodová božstva. Vlastně by to byl důkaz toho, že bohové obec opustili už dávno předtím. Proto občané pokaždé, když zakládali nové město, vyryli nejprve ve společném rituálu brázdu, již následně zahrnuli prstí hlíny ze své původní obce. Měla symbolizovat půdu, v níž spočívali jejich předkové – tak aby mohli říkat, že se pořád ještě jedná o zemi jejich předků, terra patria… Celý příspěvek
Jméno nepřítele zní tradicionalismus! – Guillaume Faye
V kruzích spíše rádoby revoluční nebo šířeji vzato „antiliberální pravice“ čas od času dochází ke vzplanutím – nebo možná záchvatům – tendence, již bychom mohli nazvat „metafyzickým tradicionalismem“.
Spisovatelé jako Evola či Heidegger obvykle slouží jako záminka – a toto bych rád zdůraznil: záminka – k projevům těchto tendencí, v nichž osobně spatřuji mnoho negativních a demoralizujících prvků. Problémem pochopitelně nejsou tito autoři sami o sobě. Když zůstaneme u Evoly s Heideggerem, dílo – jež obsahuje myšlenky „evoliánům“ a „heideggerovcům“ často značně vzdálené – ani jednoho z nich tedy není terčem kritiky, jejich pravicovým „učedníků“, jimiž se budu v tomto článku zabývat. Celý příspěvek
Čas a dějinnost – Ladislav Havlíček
Jak již název textu napovídá, v problematice kterou zde budeme rozebírat, existuje hned několik myšlenkových směrů a dělení. Nejzákladnějším z nich je bezesporu rozdělení vnímání času, jako děje směřujícího do předem stanoveného cíle. Dějiny či chcete-li čas, tak můžeme vnímat, jako souhrn událostí, které se nedějí náhodou. Z toho vyplývá, že čas a v něm plynoucí události mají smysl a jasný cíl. Nedějí se zcela náhodně a svévolně. Celý příspěvek
Evropa a evropanství – Dominique Venner
Co je to Evropa? A co vlastně znamená být Evropanem?
Z geopolitického a historického hlediska vymezují Evropu její hranice. Střed, jádro Evropy tak tvoří země, jež – navzdory častým vzájemným konfliktům – už od vrcholného středověku sdílejí dějinný osud. V podstatě se jedná o územní dědice karolinské říše a blízké okolí; země, které v roce 1957 vytvořily Římskou smlouvou evropskou „Šestku“: Francie, Západní Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Za nimi vidíme jakýsi druhý okruh, do něhož patří pobřeží Atlantiku, severní země i východní Evropa a Balkán. A konečně třetí kruh přednostního spojenectví sahá až k Rusku. Celý příspěvek
Hrdina – Guillaume Faye
Symbolická postava mytického nebo reálně existujícího člověka, který ztělesňuje nejvyšší hodnoty etnika, národa nebo kultury, protože se za ně obětoval.
Evropská kultura byla původně založena na hrdinském eposu, na zasvěcovacích textech Iliady a Odyssey. Každá společnost se srovnává se svými hrdiny i antihrdiny. Dnes dominující ideologie se snaží jakoukoli hrdinskou dimenzi života, která by mohla stát v cestě individualistickému „rozvoji“ malého já, sprovodit ze světa. Celý příspěvek