Evropa (potažmo celá západní civilizace) je sužována prapodivnou formou podvědomé sebedestrukce, rezultující v nechuť obraňovat svou vlastní kulturní identitu a strategické zájmy. Státy Visegrádu jsou momentálně poslední větší baštou opravdové evropské identity. Jak podotýká David Engels, profesor Svobodné univerzity v Bruselu v rozhovoru s Lénárdem Sándorem, badatelem Národní univerzity veřejné služby, může se jednat o vskutku přelomový historický okamžik, jenž se může pro západoevropské konzervativce stát pevným odrazovým můstkem ke kulturnímu znovudobytí Evropy.
Celý příspěvekArchiv pro rubriku: Identitární myšlení
Podnikavec mimo zákon: rozhovor s Paulem Waggenerem
Paul Waggener je současně aktivista, country hudebník (patří do rodiny „psanců“, kam náleží také Waylon Jennings, David Allen Coe nebo Willie Nelson), ale také black metalový, synthwave a někdy dokonce neofolkový zpěvák… Sám se prezentuje jako „podnikavec“ na americký způsob v tom smyslu, že znásobuje své aktivity a úkoly… Přinášíme rozhovor s fascinujícím umělcem, který nedávno spolupracoval i s naším národním pokladem Baise Ma Hache.. Celý příspěvek
Alexandr Dugin: Modernizace?
Potřebuje Rusko modernizaci? První reakce je: samozřejmě, jak by se jen bez ní obešlo? Z jistého úhlu pohledu je rychlost zodpovězení této otázky chvályhodná, stejně jako jakákoli rychlost a připravenost. Takovýto postoj je však povrchní. Sotva jsme se zamysleli nad tím, co je modernizace vlastně zač a jaké jsou její kořeny, přirozenost a varianty. Podívejme se na tuto otázku jinak. Jaký druh modernizace Rusko potřebuje?
Málokdo rozumí tomu, že pojem „modernizace“ obsahuje dvě složky. Na jednu stranu máme technickou modernizaci. Právě tohoto aspektu modernizace si všímáme víc než jiných. Vidíme ho v nových zařízeních, letounech, komunikačních technologiích, způsobech posílání a přijímání plateb, v nových informačních technologiích a nanotechnologiích. Cílem této modernizace je poskytnout nám nástroje a prostředky, jež nám zjednoduší život a udělají svět pohodlnějším, snadnějším, rychlejším, efektivnějším a radostnějším: dělají ho user-friendly, tj. uživatelsky přístupným, jak se říká v technickém žargonu. Takový zásah do našeho života nepochybně závisí na technologické modernizaci. Celý příspěvek
Adam Filák: Obhajoba pohledu na národ český, coby na národ tradičně římskokatolický
Vážení přátelé, co se týče věcí historických, nemám moc ve zvyku vyjadřovat se o problémech a tématech celostátních či celonárodních. Vždy jsem se spíše zaměřoval na náš region (myšleno tím Slezsko a Ostravsko) a na naše obyvatelstvo, které mělo v průběhu dějin až do druhé poloviny 19. století (v případě Hlučínska a některých oblastí Těšínska dokonce až do 2. poloviny 20. století) všelijaké identity, jen ne tu českou. Přesto dnes jsem okolnostmi donucen dotknout se tématu, které se týká nejen Těšínského, Ratibořského, Opavského, Krnovského či Opolského knížectví, nejen rakouského či pruského Slezska, nejen různých našich stavovských panství (bohumínského, fryštátského, frýdeckého, hlučínského, šilheřovického aj.), nejen našeho obyvatelstva (mající v různých oblastech a v různých obdobích různé identity), ale týkající se i Českého království a Moravského markrabství i všech ostatních zemí Koruny české, týkající se všech obyvatel, kteří se dnes považují za Čechy, kteří společně v současnosti tvoří moderní český národ, který, dá-li Bůh, již nikdy nebude rozdělen na menší části patřících do feudálních dob, a zejména, který nikdy nezanikne v globalistické („člověčí,“ celoplanetární) nebo „evropské“ identitě. Celý příspěvek
Guillaum Faye: Aristokracie
Aristokracie „nová aristokracie” KOLOBĚH ELIT
Doslovně a etymologicky: vláda nejlepších. Druhý význam: třída nejlepších. Problém je při stanovení kritérií „nejlepších“ a u otázky, zda společnosti vládnou či ne.
U Řeků byla aristokracie nejprve formou vlády, která byla vykonávána šlechtou a nejzkušenějšími občany. Podle Aristotela by si aristokracie a demokracie neměly odporovat, ale – podle logiky komplementarity (zdánlivých) protikladů – navzájem se doplňovat a oboustranně prostupovat.Představa dědičné aristokracie byla odjakživa konstantou lidských společností, v neposlední řadě i v jistých komunistických režimech (viz Severní Korea), kde byla moc předávána uvnitř pseudoaristokratické politické kasty (aparátčíků). Doporučujeme tedy tento pojem užívat s krajní obezřetností, neboť může vést ke skleróze. Celý příspěvek
Dominique Venner présent!
Dnes je to přesně šet let, kdy si Dominique Venner vzal dobrovolně život. Ve svém vysoce symbolickém gestu, pro jehož provedení si vybral chrám Notre Dame, nebyla žádná forma rezignace, beznaděje či dokonce pomatenosti, tak jak se nám snažila namluvit manistreamová media. Právě naopak, slovy nedávno zesnulého Guillaume Fayeho: Celý příspěvek
Ladislav Havlíček: Lev Borský a jeho filosofie
Intelektuálů a osobností, které by snesly srovnání se Lvem Borským, v českých zemích moc nenajdeme. Snad jedině filosof Ladislav Klíma by obstál v těchto náročných kritériích výběru (1). Právě proto by mělo být naší povinností seznámit se alespoň se základy jeho díla.
Lev Borský se narodil do židovské rodiny druhého září roku 1883 v Kolíně. To je důvod, proč se také můžeme v některých publikacích setkat se jménem Leon Bondy, které užíval do doby, než přijal křest. Ještě před vznikem První republiky působil jako mluvčí a hlavní ideolog Státoprávní pokrokové strany. Celý příspěvek
Petr Bakalář: Potřebujeme změnu hodnot!
Je budoucnost Evropy islámská?
To záleží na tom, k jakému dojde scénáři. Pokud se budou události odvíjet tak, jako se odvíjely poslední tři roky (text vyšel v roce 2018 pozn. redakce), tak ano – Evropa bude ve 21. století silně ovlivněna islámem. Možná dokonce do té míry, že se islám stane v mnoha zemích státním náboženstvím (návrat k teokracii).
V celé věci jde o střet dvou zcela protichůdných ideologií – evropského individualismu se svým důrazem na racionalitu, toleranci, osobní svobodu a práva (včetně práva svobody slova) na jedné straně a v jádře netolerantní náboženské skupinové strategie na straně druhé. Celý příspěvek
Titáni jsou tu: Boj za podstatu
V současnosti můžeme najít jak knihy aktuální, tak i ty, jejichž čas teprve přijde. Myslím, že knihu „Boj za podstatu“ od Pierra Krebse, jež byla vydána v němčině a francouzštině v letech 1997 a 2001 by si měl každý přečíst právě teď, jelikož jsme se dočkali vynikajícího anglického překladu od dr. Alexandera Jacoba.
Dr. Pierre Krebs je francouzsko-německý filosof a spisovatel, který se společně s Alainem de Benoist stal zakladatelem think tanku, který se v pozdních 70. letech zapsal do povědomí pod francouzským akronymem GRECE (The Groupement de Recherches et d’Études pour la Civilisation Européenne), což byl první spolek takzvané evropské Nové pravice. Krebs se narodil v roce 1946 ve francouzském Alžírsku a vystudoval právnickou fakultu na univerzitě v Montpellieru, žurnalistickou školu a Školu pokročilých sociálních věd v Paříži. Je považován za jednoho z nejpřednějších expertů v historii studia skandinávských jazyků, hlavně staré severštiny. Také získal doktorát v oboru francouzské literatury z univerzity 12 Val de Marne v Paříži. Účastnil se mnoha konferencí a vydal několik knih v oblasti filosofie literatury a metapolitiky. Celý příspěvek
Larry Siedentop: O starověké polis
Občané antických států na sebe nahlíželi jako na obránce země svých božských předků. Tito předkové pro ně byli nerozdílně spojeni se zemí, na níž se obec rozkládala. Přijít o toto území by znamenalo ztratit také rodová božstva. Vlastně by to byl důkaz toho, že bohové obec opustili už dávno předtím. Proto občané pokaždé, když zakládali nové město, vyryli nejprve ve společném rituálu brázdu, již následně zahrnuli prstí hlíny ze své původní obce. Měla symbolizovat půdu, v níž spočívali jejich předkové – tak aby mohli říkat, že se pořád ještě jedná o zemi jejich předků, terra patria… Celý příspěvek